Polib svého trenéra aneb Valentýnský výběh s Mattoni FreeRun Ostrava

Polib svého trenéra aneb Valentýnský výběh s Mattoni FreeRun Ostrava

Mattoni - polib si svého trenéra 05

Báječný den, asi tak bych popsala svého Valentýna 🙂 Ale vrátím se na začátek.
Po doběhu Valentýnského běhu v Bělském lese jsme s Pavlem měli v plánu vyrazit do Komenského sadu na výběh s názvem Polib svého trenéra, pořádaný naším kamarádem Radimem z Mattoni freerun. Díky parádní atmosféře po závodu v Bělském lese, se nám povedlo přesvědčit rovněž ostatní plíce, aby se k nám přidali. Vzhledem k tomu, že jsme se v Bělském lese zdrželi déle, než jsme předpokládali, nabídla jsem chvilkový azyl Víťovi, Danovi a Davidovi, abychom se alespoň převlékli a napili. Času opravdu moc nebylo, přesto si Víťa stihl vytvořit fixy na textil potisk na tričko, kde použil červenou barvu, jež byla podmínkou pro účast a já napsala nějaké Valentýnky. 🙂

Běžci z Mattoni FreeRun, jsou velmi veselá skupina a bylo mi jasné, že akce bude nezapomenutelná. Když jsme se blížili k místu setkání, už z dálky bylo vidět červené klubko lidí, kteří již čekali a další a další lidé přicházeli či přibíhali, téměř každý na sobě měl něco červeného, držel srdíčko nebo jej měl alespoň namalováno na tváří. Radim si s přípravou dal opravdu záležet, každého příchozího osobně přivítal, případně a někým seznámil, rozdával placky s logem Mattoni FreeRun, pobíhal s foťákem a měl připraveny cedulky pro focení s hesly typu: Mattoni už není, Jsem jeho žena, Jsem její muž, Jsem tady kvůli jídlu, Jsem tady kvůli Radima, Mattoni FreeRun, Nejlepší parta, Budu první, Běžím poslední, Mám hlad apod. Myslím, že každý běžec, jež se výběhu zúčastnil minimálně jednu fotku má 🙂

Po krátkém přivítání a společné fotce všech účastníků, jsme se rozběhli. Okruh Mattoni FreeRun je v Komenského sadech zaznačen, nicméně Radim celou trasu proběhl a křídou ještě nakreslil na zem šipky, pro Ty, kteří běželi poprvé. Běžela jsem ve společnosti Simony, která je stejně jako Radim, ambasadorem Mattoni FreeRun v Ostravě, Komenského sadech, se Simčou jsem se vlastně nikdy neseznámila, přestože jsem věděla, o koho jde. Stihly jsme si tedy potykat a podat ruku rovnou při běhu. 🙂 Našeho Kubu však pohodové tempo příliš nebavilo a vydal se do vedení celé skupiny, do vedení, normálně nám utekl. 🙂 Poté jsme zrychlili i já, Víťa, Tom a ještě jeden běžec, vím že jsme se seznamovali, jméno jsme však úspěšně zazdila ( omlouvám se 🙂 ). Běželi jsme pohodovým tempem, šprýmovali jsme a užívali si krásné nedělní počasí. V parku bylo velké množství lidí, rodičů s dětmi, pejskařů, mladých párů na romantické procházce, však si to dovedete představit. Někteří na nás koukali jako na blázny, jiní nás podporovali, fandili, přestože my si běželi vlastně jen tak pro radost, a kolik nás takových bylo! Dlouhý štrůdl běžců v červeném se srdíčky na tvářích a úsměvy na rtech, to musela být podívaná! 🙂

Ačkoliv se nejednalo o závod, bylo příjemné doběhnou mezi prvními, stejně jako již výše zmínění kolegové z Plic. Po doběhu měl Radim připraveny i papírové medaile pro účastníky, překvapí Vás, že byly ve tvaru srdce a byly červené? Rovněž jeho Martinka napekla drobné občerstvení a naše Pája s Markétkou napekly srdíčkové perníčky se jmény účastníků. Nálada mezi běžci byla skvělá, všichni se usmívali, seznamovali, bavili, vážně radost pohledět. Čas běžel a byl čas akci ukončit, spousta lidí odešla, ovšem běžcům z Mattoni FreeRun a Černých plic se domů příliš nechtělo. Rozhodli jsme se tedy navštívit restauraci Slunečnice poblíž Komenských sadů, kde jsme strávili velmi příjemné odpoledne….a večer a domů se vydali v pozdních hodinách, přestože byla neděle. 🙂

Možná si říkáte, jestli těch srdíček a červené a zdrobnělin nebylo moc, ale nebylo, myslím, že všeho bylo tak akorát. Protože co víc můžete na Valentýna chtít, než sportovní zážitky, krásné počasí a příjemnou společnost? 🙂

Děkuji tedy Simči a Radimovi za pozvání na výběh a všem běžcům, ať už z Mattoni, Černých plic, kamarádům i úplně neznámým, kteří se akce účastnili za vytvořenou atmosféru a skvěle strávený den. 🙂

Ještě teď jsem příjemně naladěna a třeba příště něco podobného zažiješ s námi i Ty!
#26 Zu