Mattoňáci na pařbě?!
Asi se divíte, že se chystám ptát o akci, kterou organizoval někdo jiný, byť spřátelený tým. Co to má společného s Černými plicemi? Proč to tady dáváme? V první řadě, Mattoňáci pozvali nás, Černé plíce, se kterými se pravidelně setkávají na závodech. Za druhé, my Černé plíce, které jsme obdrželi pozvánku, jsme informaci o plese rozšířili mezi ostatní. A za třetí je nutné po pravdě říci, že sportovní ples, kterého byla pařba součástí, vlastně organizoval běžecký klub MK Seitl. Bez nápadu Mattoni freerun by ale žádná naše účast nebyla. A že nebyla ledajaká, ale v pravdě triumfální. Ale to poněkud předbíhám.
Duší příprav na ples byla Martina, který dostala nejen ten výtečný nápad, ale také upekla parádní dort. Když jej člověk uviděl, sliny se mu jen sbíhaly. Pavlínka a Markétka dostaly ten úžasný nápad, že dámy přijdou oblečené za pány a obráceně. Naštěstí jsem byl na nápad s „výměnou“ předem připraven a proto mě vyloženě nezaskočil. Něco je ale jiného, když se o tom dovídáte v příjemném prostředí kavárny a když najednou zjišťujete, že jste kývl na něco, co je najednou „krutou“ skutečností. Ještě, že naši báječní kamarádi Radim, Štefan a Vojtěch jsou také pro každou srandu a rozhodli se k této výzvě přidat.
Nemohu mluvit za ty tři, ale samotná příprava byla pro mě náročná. Holky mě v tom však nenechaly samotného a pomohly mi s výběrem šatů (asi jsme v tom second handu vypadali trochu divně – před zkušební kabinkou dvě dámy, které drží asi patery šaty a postupně je podávají chlápkovi, který z kabinky čas od čas vystrčí ruku a požádá o další). Mohli byste si myslet, že pak už to šlo samo. Ale zdaleka ne. Děvčata mi poradila, abych outfit doplnil o legíny, ale bylo potřeba udělat ještě další změny v mé vizáži. Ještě, že jsou tak šikovná. Mělo to i své pozitivní stránky, konečně jsem pochopil, proč dámy nemohou nikdy odejít včas, přesto že nám to od začátku slibují. Mě upravovaly dvě ženy, nemusel jsem používat svých nešikovných rukou, a přesto jsme přetáhli plánovaný odchod o skoro 15 minut. V každém případě odvedly výtečnou práci a stejně tak „pomocnice“ ostatních. Stali jsme se dámami a muži jako ze žurnálu. Tedy alespoň dle vzhledu. Není nad to, když na párty přijdete v doprovodu hned dvou gentlemanů, co byli šarmantní a galantní. Organizátoři akce sice o našem záměru věděli, a odsouhlasili jej, ale zejména pánská část osazenstva se na nás dívala skrz prsty, v některých se zračilo přímo opovržení. Proto jsme si nás společný stůl vybrali tak trochu bokem, opravdu jen trochu, abychom „nebyli tolik na očích“. Vzhledem k tomu, že jsme se ale v podstatě od začátku začali výborně bavit, nás vlastně ale ihned od začátku nebylo možné přehlédnout. Náš vstup ještě však ještě nebyl to triumfální.
Zaznívají první tóny živé kapely. Chvíli to vypadalo, že jejich jedinou předností je právě to, že jsou živí. Následující hodiny zábavy však ukázaly, že přesně vědí, kdy zvolit tu pravou muziku. Dlouho jsme nečekali a přesunuli se na parket. A tak to vlastně bylo téměř celý večer. Nejhezčí na tom všem však bylo, že se nám postupně vtáhnout do víru zábavy i ostatní. Přítomné dámy vlastně roztály hned chvíli po začátku a vypadalo to, že mají více smyslu pro recesi, než jejich partneři. Těm to trvalo déle, ale nakonec i oni roztáhli svá ústa do širokých úsměvů. Zábava byla v plném proudu a najednou zásadní problém. Jak je možné, že všichni přítomní, s výjimkou našeho báječného stolu, již mají lístky do tomboly? Že by na nás zapomněli? Nebo že by přece jen nebyl ten smysl pro recesi takový, jak jsme si mysleli? Dovolávali jsme se tedy další várky lístků (vypadalo to, že šlo pouze o malý zádrhel, protože bylo potřeba jen sehnat další barvy lístků, vzhledem k vysokému zájmu). Každý jsme si jich koupili alespoň pět.
A už je to tady. K mikrofonu přichází sám p. Seitl a jeho pomocnice, která mu podává první číslo. A kdo myslíte, že byl jeho majitelem? Náš Vojta, naše „dáma“, naše Černá plíce. Tímto způsobem jsme získali téměř dvě třetiny ze všech dárků věnovaných do tomboly. Vyvrcholením losování tomboly byl dort upečený „Mattoňáckou“ Martinkou. Slečna míchá čísly v klobouku, vytahuje jej a podává p. Seitlovi. Chvilka napětí a …. Dort vyhrála právě Martina. Marťa jej však přinesla do tomboly a jako výherní cenu jej nepřijala a vrátila do losování. Muselo však proběhnout dalších pět tahů, než bylo vylosováno číslo, které nebylo v držení naší veselé skupiny.
Později, když nám přišel sám Otto Seitl se slovy, že je rád, že jsem tu byli a významně se podíleli na vynikající náladě v „peletonu“ a poděkoval za účast, najednou jsme zapomněli na rozpaky, které jsme měli před vstupem do sálu.
A kdo myslíte, že odcházel jako poslední a uzavíral ples? Ano, opět náš stůl. Bylo pro mě ctí, že jsem jako poslední odcházel společně s Markétou a Pavlínou. Tedy s těmi, které přišly s nápadem pobavit nás a jak se nakonec ukázalo i většinu účastníků zdařilými převleky za muže a ženy. Znovu se tak potvrdilo, že je výborné nejen, když se potkáváme na závodech, ale také, když máme možnost se potkat i při jiných příležitostech. Že zábava a veselí vás nabijí stejně jako endorfiny, uvolněné při sportovních výkonech.
Takže Mattoňáci a Černé plíce, jen více společných sportovních, ale i dalších zážitků.
#18 Pavel