LITOVEL SPARTAN SPRINT & Český běh žen – 6. 6. 2015

Přinášíme pohled šesti očí na víkend 6. – 7.6.2015
Ve zkratce? Český běh žen v Ostravě, Spartan Race v Litovli….
Tak čtěte 🙂

Litovel očima Zuzky:

Na všech svých předchozích závodech jsem byla Sparťan solitér. Ne tak v Litovli, kde se moje drahá polovička rozhodla běžet se mnou. Kdo chce kam, pomozme mu tam, říkala jsem si. O hodinu a půl později jsem ale děkovala jeho nezájmu o dobrý čas. Na to hnusné, mokré, zabahněné áčko bych asi sama v životě nevylezla… Výsledkem tak není hvězdné umístění, ale to vůbec nevadí, zážitky to vyvažují.

Počasí vyšlo parádně a v kombinaci s trasou plnou plavání, brodění a jiné vodní zábavy to byl závod na jedničku. Poprvé jsem taky neabsolvovala sparťanské sprchy – po doběhu jsme prostě skočili zpátky do řeky. Být „teplo“ jako v Liberci, máme všichni zápal plic, takhle to byl příjemný běh spojený s koupáním Překážky byly optimálně těžké, bahenní příkopy hluboké a ostnatý drát dlouhý. Opět nás čekalo podplavání i triceps bar a memory test, zimním Sparťanům známé z Jasné, traverse wall jako v Liberci vylepšená o zatáčky. Na trase nebyl ani náznak jakéhokoliv stoupání, ale v Litovli se nic jiného nedalo čekat – tady bylo jasné, že půjde hlavně o vodu, a taky že ano.

Sečteno podtrženo, ani mně, věčnému kritikovi, se tentokrát nechce organizátorům nic vytýkat. Z mých čtyř sprintů mě tento bavil rozhodně nejvíc a jenom doufám, že příští rok si v Litovli dáme repete!
#1 Zuzana, Černé plíce

Litovel očima Daniela:

Jelikož to byl můj v pořadí 3. sprint v tomto roce, pojal jsme ho trošku jinak. Pátek v 19:00, den před závodem příjezd – porada dobrovolníků. Ať to vidím i z té druhé strany. Lístek zdarma na další závod je určitě největší plus pro ty, co na závodech pomáhají. Navíc každý dobrovolník dostane triko, pití, oběd a možnost užít si super den a navázat kontakty se super bandou Po poradě jedno pivko a spát (řek jsem jedno myslel jsem dvě

Ráno vstávačka! Jelikož jsem zapomněl karimatku, tak se budím pěkně rozlámaný a v krku knedlik (nebo nok) sám nevím z čeho. Proplachuju, nevnímám – nebudu si kazit závod. V 9:00 přijíždí první Černé plíce a jde se na věc, odbavení, registračky, převléct, skupinové foto a uz se jde na rozcvičku a start. Pojal jsem to tradične s čelenkou a GoPro na hlavě. 10:00 vyrážíme skrz dýmovnici, a zase je to tady, ten úžasný pocit nevědomosti a vzrušení. Závodníci vybíhají a neví, co je čeká – velká část si tu odbyla svoji sparťanskou premiéru (pochopili až v cíli jojo…). Za první zatáčkou 300 tires a hned jsem zakopl! Skok přes slámu a druhý.. běžíme dál. Snažím se držet Honzíka, má rychlé nohy. Pěšinka střídá pěšinku a první voda je tu, tady další Černá plíce navádí všechny běžce, ať se převtělí v žabáky a skáčou co nejdále do hluboké vody. Jo pod hladinu se vešla i hlava. Běh lesem střídá další voda, potom tricepsová lávka, úplná pohodička, ale ne tak pro všechny, hlavně holky se trápily. Běžíme a zase hups do vody, tentkrát to pěkně smrdělo a já jsme se i napil.
Myslím, že kdybych běžel zdravý, tak tady bych stejně onemocněl. Průběžně se snažím předbíhat a dávám dokonce i toho svalovce, kterého jsem obdivoval 15 minut před našim startem. Další překážka – kůly a u nich holky, co jsem včera potkal. Pomůžou mi na první a dál už musím sám. Můj systém jeden krok – počkat – vyrovnat pak dále opět zafungoval a mám to bez burpees. Následuje občerstvovačka, kde prohodím vtípek kde mám Jagermeistera a už je tady konec memory testu – suverénně Barbora8133 (v tu chvíli jsem ještě netušil, že na této stanici budu za 2 hodiny já na místě kontrolora).

Běžím dál do lesa. Co teď? Běh, voda, běh, voda a pak běh ve vodě. Horolezecká stěna do zetka, čistá práce fičím dál… Kde je ten Honza sakra, utekl mi a nemůžu ho doběhnout. Možná ho uvidím někde dělat Burpíky. Ano dělal je – stejně jako já na oštěpu. Sakra lítlo mi to na panáka a u odrazu to málem propíchlo diváky. No měl jsme už i lepší hody. Prvních 30 anglánů. Ale mám dobrý čas tak to jedu naplno ať se zdržím co nejméně. Potom nás čeká opět běhanda, hlubší voda a už jsme zpátky v areálu, kde už čekají další Plíce u Rope climbu. Dneska to dám! A taky že jo, dolu sjedu kapku rychleji, než jsem plánoval a běžím dál. Ponor pod desku, vytáhnout pytel a teď sprint, už je 11:00 sakra! Rychle, čeká mě už jen ostnatý drát. Pěkně to tam klouzalo, od začátku do konce jsem se posunoval skoro jen lokty. Vyskočím z těch sraček a už běžím vstříc pionýrským ohýnkům a přes bránu. Honza už je tu O 5 minut rychlejší. Mamča nás odfotila a my hupsli společně s ostatními do řeky na koupačku. Trošku jsem se najedl a šel podpořit ostatní včetně mé sestry, která běžela poprvé Spartan Kids. Závod to byl vskutnu vynikající, terén rychlý a rovný, vodní, místy smradlavý. Co bylo ale nejdůležitější – všichni měli úsměv a bláto na tváři. A o tom to je.

Konečné umístění: Černé plíce 16. příčka z 315 soutěžících týmů !!!!!!

Odpoledne už jsem zapadl do role Dobrovolníka, ve které jsem zůstal až do večera a v neděli jsem ješte pomohl s úklidem.

Krom toho pekelného vedra to asi nemělo žádnou chybu. Bohužel, rodiče ani počasí si nevybíráme. V neděli balím stan, loučím se a děkuji ostatním za spolupráci. Cestou do Ostravy na dálnici potkám 3 Fordy Mustang a jednoho starého Mercedesa. Teď už to snad nemůže být lepší den.
Oprava, může, až to všechno vyperu a pověsím (i medaili do vitríny).

#3 Dan, Černé Plíce

Český běh žen v Ostravě

Přípravu na třetí ročník Českého běhu žen jsme nijak nepodcenily a již v pátek si vyzvedly startovní balíček, který obsahoval úžasné Nike tričko, trochu méně úžasný isotonický nápoj a nějaké ty slevičky. Ráno jsme vydatně posnídaly a zhodnotily, že se nám v tom vedru běžet vlastně vůbec nechce. Padlo pár návrhů, že bychom si místo toho mohly dát nějakou zmrzku nebo ledové kafe a závod sledovat například jen z terasy. Ale to bychom nebyly my,ty správné Černé plíce!

A tak jsme se kolem půl 12 všechny sešly v obchodě u Peťky, které bohužel nevyšlo volno a tudíž s náma nemohla běžet. Po uschování tašek jsme se přesunuly ke startu na 5 km, kde jsme se samozřejmě musely vyfotit, dokud z nás ještě netekl pot proudem a nebyly jsme rudé (oprava: já nebyla rudá).
V 11:55 jsme již stály na startovní čáře a začaly se dokonce i těšit. Mobily se zapnutými Nike aplikacemi jsme schovaly do podprsenek, nasadily sluchátka, objaly se a popřály si hodně štěstí. Ať hlavně všechny ve zdraví doběhneme.

12:00 padl výstřel a dav 800 žen se vydal vstříc vyhřátému centru Ostravy. Já, jelikož jsem byla před startem instruována, že to musím „přepálit a udržet“, jsem vystřelila za šesticí nejrychlejších holek. Na sedmém místě jsem se držela pouze do prvního kilometru, kdy mě nohy nějak přestávaly poslouchat, čehož využily dvě závodnice, které mi od začátku nepříjemně dýchaly na záda. Na třetím kilometru, kde jsem zaslechla Ríšovo povzbuzování, jsem se trochu vzpamatovala a řekla si, že to tak nenechám a ještě trochu přidám. Začala jsem předbíhat jednu slečnu, když se najednou po levé straně objevila holčina, která vypadala jako by právě vyběhla, a obě nás převálcovala. Hmm, tak nic, takže jsem zase tam, kde jsem byla.
Nevadí, občerstvovačka. Nechám se osvěžit vodou, kterou po nás dobrovolníci stříkají z hadic. Úleva, nohy už zase poslouchají, hlava myslí na to, že už jsem za chvíli tam. Opět mijím Rišku, kterému podávám mobil, jelikož se mi aplikace sekla a neustále hlásila „14 minutes, 14 minutes“ a trochu mi z toho začalo hrabat. Řve na mě, že jich mám před sebou jen 8 a ať ještě zaberu. Já si jen pomyslím – „Tobě se to řekne, když máš nohy dlouhé tak, jak já celé tělo.“ A vím, že dneska to pomyslné tlačítko TURBO BĚH nezmáčknu a důležité je nyní udržet svoji pozici.

Jsem 600 metrů před cílem, slyším povzbuzování moderátorů a diváků a cítím úlevu, že už to budu mít za sebou. Čeká mě však menší kopeček, který mě v tom teple nepříjemně zmáhá. Ale držím se zuby nehty, a dokonce začínám dobíhat slečnu, která v kopci zpomalila. To dám! Soustředím se pouze na její záda a chci, ať si to vyměníme a ona kouká na ta moje, na kterých mám mimochodem nádherný růžový potisk SK ČERNÉ PLÍCE, který jsme s holkama vyhrály ve facebookové soutěži. Tak pojď, Sárino, za tým. Udělej mu reklamu!
100 metrů do cíle a já vidím, že slečně se můj nápad moc nelíbí a rychlým tempem se žene dopředu. Já si vychutnávám potlesk a smiřuji se s tím, že jí svá záda neukážu.
Nevadí, jsem spokojená, čas 23:18, krásné 9. místo a neumřela jsem!

Jdu si pro medaili, napít se a vidím, jak s nádherným časem 25:48 dobíhá Terezka (37. místo) a hned za ní Miška (25:52, 38. místo). Miška, která prohlásila, že dneska běží na pohodu, jelikož neví, jestli jí vydrží koleno! Šílenec! <3

Další v cíli je Adélka (27:54, 89. místo), poté Lucka (36:27, 506. místo) a Katka (512. místo), která běžela svůj první závod a zvládla ho v nádherném čase 36:46!

Jsme zničené, ale spokojené a šťastné. Jdeme se odměnit zmrzlinou a nahlásit výsledky zbytku našeho týmu, který dnes úspěšně bojoval na Spartan Race v Litovli.
#2 Sára za nás, ženy – SK Černé plíce