Cesta na prvního Spartana letní sezóny nezačala zrovna ideálně. Budíky nezvonily, auta nejely a kočky nebyly k nalezení. Když se nám už všem šťastně podařilo vyjet, začaly nás děsit přicházející zprávy z elitní vlny a s Ještědem na dohled jsme začali propadat nervům. Ani ti z nás, kteří si v Liberci loni odbyli svou sparťanskou premiéru, pořádně nevěděli, co od trati čekat… No a jak to nakonec vypadalo?
5-4-3-2-1-Arooo! Trochu dýmu do plic a vybíháme do kopce.
Ještě nejsem ani nahoře a mám pocit, že mi všichni dávno utekli. Zahajujeme tradičně přelézáním pytlů slámy, následuje běh přes pneumatiky, pak už začíná pořádná sranda. Bahno! A v něm trojboj přeskoč, prolez, podlez. Podlezení znamená zabořit se do bahna až po kolena a ven to jde opravdu ztuha. Nemít tkaničky na dva uzly, dál už testuju výhody běhu naboso.
Kousek lesem a blížíme se k rybníku. Zprávy z elitní vlny mluvily o 100m plavání, je to tak s bídou 30 a dá se držet lana, voda je ale ledová, plíce se stahují, kyslík dochází. Záchranářů je kolem plno, takže utopení asi nehrozí, ale příjemné to není. „Kurva to je studený!“ slyším ještě hluboko v lese a své černé plíce roztahuju do původního objemu minimálně dalšího půl kilometru.
2 metrová stěna s podporou policejní hlídky je pohodička, kůly naštěstí zvládám taky narozdíl od mnoha angličákujících nešťastníků. Ostnatý drát je natažený nad krásným bahnem, po něm si dáváme kolečko s pytlem, pak už ovšem následuje šplh. Já to ani moc nezkouším, neúspěch je mi vzhledem ke kluzkosti lana a absenci uzlů v jeho druhé poloviny předem jasný, z burpees station fandím úspěšnějšímu Honzovi.
Přes provazovou síť přelézáme silnici a stáčíme se zpátky k areálu. Obracíme pneumatiky a řadíme se do fronty na lezeckou stěnu. Ta je tentokrát vylepšená do tvaru Z. Padám v půlce, zrovna když jsem začala doufat, že bych to tentokrát mohla zvládnout. No tak nic, dej si 30. Šplháne na skálu a vstříc monkey bars, následuje skluzavka, u které narážím na první výrazný problém s počtem startujících. Řada je tu jak za socialismu na banány, fouká a za chvíli se všichni klepeme jako jeden spartan. Ve chvíli kdy si sedám na igelit, pánové co tomu tady velí, hlásí, že se skluzavka bude muset spravit a kdo nechce čekat, nechť si dá deset angličáků a běží dál. Než se vyhrabu z vody, většina davu už je přede mnou… Což ponechám bez komentáře, do svědomí ať si každý sáhne sám.
Následuje podplavání stěny – strčit hlavu do toho hnusu co byl snad kdysi vodou chtělo opravdu dost odhodlávání. Když se vynořím a otevřu oči, mám před nimi hnědou clonu – fuj! Kamínky v zubech už ani neřeším. O kousek dál druhé ručkování, oproti téhle konstrukci z pekla jsou ale klasické monkey bars čajíček. Tady visí madla jako v autobusu, které se dají chytit vždycky jen jednou rukou a navíc kloužou jak namydlené. Padám z druhého a odevzdaně sebou jdu zase na chvíli házet o zem. Cíl je v dohledu, ale ani to už mi moc sil nedodává.
Oštěp je tentokrát přivázaný na laně. Praktické na přitažení, nepraktické na házení. Netrefit proto, že mi oštěp zpátky stáhne lano před terčem.. No asi bych neměla radost. Tak si dáme dalších třicet a hurá na posledních 200 metrů do cíle. Snažím se o úsměv pro fanoušky a závěrečný sprint, ani jedno mi ale moc nejde. Skok přes oheň a medaile už se houpe na krku. Sláva, splněno!
Sečteno podtrženo, závod to byl výživný. Délka tak akorát (údajně 7,5-8km), terén tak akorát, dalo se i docela dost běžet. Bahna a vody nadmíru – jenom dobře. Nové překážky, nově pojaté staré překážky, celkem solidní obtížnost. Tentokrát bych asi šetřila s tvrzením, že to zvládne v pohodě každý.
6000 startujících v jeden den… To už je jiná. Že bude problém s parkovánim bylo jasné a každý se podle toho mohl v předstihu zařídit. V pořádku. Vlny co patnáct minut už ale vytvářely nepříjemné situace s frontami na překážkách, což je věc, se kterou člověk nic neudělá a dost to kazí dojem ze závodu. Fakt to nešlo jako loni rozložit do dvou dnů? Nebo nechat jeden s omezenou kapacitou? Jasně, to ne, protože prachy.. Čímž se plynule dostáváme dál. Když pominu klasiku jako parkoviště a úschovna (která by ovšem fakt mohla být zahrnutá ve startovném..), tak vybírat vstupné od diváků je vážně židáctví na druhou. Příště už si budem platit extra za každou překážku, ne?
Nové trička jsou hezké a kvalitní, ale i velikost S je bohužel trochu stan, takže místo abych v něm hrdě chodila na trénink, skončí asi na hromádce na spaní..
Toto ovšem nemá být primárně žádný hejt, proto pojďme skončit optimisticky.
Všechny Černé plíce doběhly ve zdraví a dobré náladě, nikdo se nezmrzačil a nejhoršími zraněními zůstanou pravděpodobně připálené nosy a sedřené kolena.
Umístili jsme se na parádním 34. místě z ohromného počtu 479 týmů a ani jako jednotlivci jsme si nevedli vůbec špatně. Jo a taky naši vyhráli hokej.
Top plíce v tomto závodě:
Petr Zoubek 1:06:06 celkově 365. (z 5835) 350. muž (4097), 262. open muž (3896)
Richard Nemeth 1:06:14 celkově 370., 355. muž, 266. open muž
David Mušálek 1:06:14 celkově 371., 356. muž, 267. open muž
Jiří Kožušník 1:11:57 celkově 762., 720. muž, 598. open muž
Marek Mamica 1:13:11 celkově 880., 829. muž, 699. open muž
A z holek:
Sára Nováková 1:27:41 celkově 2311., 278. žena (1738), 242. open žena (1692)
Lucie Smolková 1:33:01 celkově 2918, 467. žena, 428. open žena
Veronika Slivová 1:33:21 celkově 2966., 481. žena, 442. open žena
Zuzana Salvetová 1:35:16 celkově 3150., 530. žena, 489. open žena
Adéla Kreiselová 1:41:27 celkově 3859., 798. žena, 756. open žena
#1 Zuzana, Černé plíce