Tak trochu nezimní Zimní šestka
V našem regionu je mnoho závodů, u kterých se nemusíte registrovat dlouhé měsíce dopředu za vysoké registrační poplatky, můžete klidně přijít hodinku před zahájením závodu a zaregistrovat se na místě. Patří k nim i Zimní šestka, organizovaná Prajským BK Kravaře. Příjemné prostředí, téměř rodinná atmosféra. Řada běžkyň a běžků, se kterými se znáte od vidění. Neznamená to ale, že by zde nebylo silné pole závodníků. Naopak konkurence je tu veliká a není jednoduché dosáhnout výsledků hodných umístění na bedně. Je jen dobře, že letos se na startu tohoto závodu objevily ve větším počtu i závodníci Černých plic.
V Olšinkách nejsem na závodech poprvé a tak mě nepřekvapilo množství běžců a běžkyň, kteří zde už byli. Moji kolegové z Černých plic ale evidentně tak hojnou účast nečekali. Zejména přítomnost „mládeže“ z frýdecko-místeckého atletického oddílu opravdu potvrzovala, že bude nejen vysoká účast, ale i velice kvalitní obsazení. To nás ale přece nemůže vylekat. Lukáš sice ještě stále vypadal, že není jisté, zda se vůbec postaví start závodu. Registrace ovšem proběhla bez problémů a všichni čtyři členové našeho týmu byli zaregistrováni. Jsa obeznámen s místními podmínkami a absolvuje zde již dříve několik závodů, spekuloval jsem o trati závodu. Na tabuli je vyvěšena dnešní trasa. Tak pardon kolegové. Nepoběží se po cyklostezce, ale kolem „pole“ po polních cestách, trať je ca 3,3 km dlouhá a standardně se tu běhá desítka ve třech okruzích. Takže je zřejmé, že dnes půjde o dvě kola. Nikdo z kolegů o mých slovech nezapochyboval, natož pak já.
Malá rozběhnutí a ještě nezbytná fotka před startem. Zuzka, Lukáš a já jsme připraveni se vyfotit. Jen Kuba, jako vždy, najednou nikde. Dodatečně tvrdil, že se musel jít rozběhat. Samotný start proběhl bez problémů. Jen Lukáš zůstal na konci se slovy, dnes zkusím běžet pozpátku. Sotva padesát, sto metrů od startu však kolem mě profičel s výrazem, tak pomalu už dál běžet nemohu, a zmizel někde přede mnou. Přesto, že se jednalo o zimní šestku, po sněhu nikde ani památky. Místy něco bláta, ale jinak trať výborná. Když nás v jednom místě barevné značení vedlo z polní cesty směrem na „luka“, myslel jsem, že obíháme místo, kde je bláta více a vrátíme se zpět na původní, mnou předpokládanou trasu závodu. Po dalších metrech jsem ale věděl, že má původní domněnka byla mylná a vypadá to pouze na jednokolový závod. Jak mi později sdělili moji kolegové, oni můj omyl odhalili až ve chvíli, kdy doběhli na třetí kilometr a evidentně to nebyla mnou avizovaná oblast startu a na ní vběh do druhého kola.
Nebudu vás dále zatěžovat podrobnostmi. Jen vysvětlím jednu maličkost. Po doběhu do cíle moji kolegové, zejména však Jakub podotkli: : „No jo Pavel, zase dobíhá do cíle s nějakou ženou.“ Skoro mě podezíral, že to byl záměr! Tak abych to uvedl na pravou míru. Na zhruba 4 km jsem minul běžkyni ve žluté bundě. Nějakou dobu, ca 1 km kilometr jsme více méně běželi vedle sebe nebo těsně za sebou. Před pátým kilometrem přestala běžet. Zavolal jsem na ni: „ Poběž, už je vidět zatáčku na cyklistickou stezku směrem k cíli.“ Přidala se ke mně a znovu jsme dál běželi společně. Jednu chvíli přidala na tempu a vypadalo to, že mě nakonec v cíli předběhne. Měl jsem co dělat, abych s ní udržel krok. Těsně před posledním mírným stoupáním směrem k cíli však přišla ještě jedna její krize. Zvolala: „Už nemůžu.“ „Poběž. Už jsme skoro tam.“ Trochu zmírním tempo, aby mě doběhla. Nakonec se nám ještě podařilo prodloužit krok a do cíle jsme v podstatě vběhli zároveň. Takže Kubo. Žádný záměr. Jen shoda náhod.
A nakonec. Jak dnes běžely Černé plíce:
Lukáš 0:21:58 osmý čas v celkovém pořadí
Jakub 0:23:54 dvacátý třetí čas v celkovém pořadí
Zuzka 0:27:15 čtyřícátý osmý čas v celkovém pořadí
Pavel 0:30:02 šedesátý sedmý čas v celkovém pořadí
Určitě jsme se mezi devadesáti závodníky neztratili a v silné konkurenci jsme nezklamali.
Těšíme se při nějakém dalším zajímavém a náročném běžeckém závodě.
#18 Pavel, Černá plíce