Tohle bohužel není článek o závodě, nebo o zdravé výživě, toto je článek s mým pracovním názvem Proč. Není to na téma tohoto filmu, kdy příznivci červeno-žluto-modrého klubu zdemolovali jeden rychlík. Je to článek, proč to dělám a jak jsem se dostal do černých plic a proč vůbec Černé plíce.
Vraťme se tak půl roku zpět, má váha atakovala na 130 kg, žádný pohyb jen práce-jídlo-televize-PC-spánek a zase práce. Když jsem doprovázel svoji starší dceru na atletické závody, tak mě párkrát vyfotil fotograf, který zaznamenával zdejší závodní atmosféru. A já s nadšením čekal, až se objeví fotografie na webu dceřiného atletického klubu. A ouha, jak jsem se podíval na ty fotky, zhrozil jsem se, že ze mě doslova vyrostl ,,golem“.
Jako každý rodič i já chci pro své děti to nejlepší a atletická příprava je, dle mého názoru pro děti do života ideální sportovní příprava, proložená i nějakou cyklistickou či plaveckou průpravou. Nechci, totiž ať mé děti vyrůstají u televize, tabletu či u chytrého telefonu, jak nynější mnohá mládež.
A jednou při atletickém závodě, když jsem motivoval dceru na startu, tak mi skoro se slzičkami v očích řekla: „A co ty, kdy ty budeš někde závodit?“ A tehdy se to zlomilo.
Na dalších závodech, ani nevím na kterých, jsem si všiml skupiny lidí, co mají černá trika a na nich plíce, „Ty bláho, to vypadá dobře.“ A ten název „ SK ČERNÉ PLÍCE OSTRAVA“ to je fakt originální. Juknu doma na webovky a pak na fotky co dělají a proč to dělají a ihned jsem zjistil, že to je to co bych chtěl zkusit.
No nic tak opráším své staré kolo, zadní pneumatika vyfouklá, tak to se jen nafouká a bude, jéžiš… pár šroubků je povoleno, no nic než se začnu nějak hýbat tak kolo půjde do servisu na seřízení. Když v servise viděl přijímací technik mé kolo a mě, okamžitě se mu rozzářil úsměv, ne z toho, že našel nového zákazníka, ale to že to kolo, které jsem vytáhl z kufru auta je poněkud malé, malý rám a malé ráfky. Se slovy náš zákazník náš pán, pokud chcete toto kolo seřídit, seřídíme, ale jelikož to je obchodník a odborník, který ví, že když dobře poradí, tak zákazníci si to řeknou mezi sebou a pak se rádi vracejí. Technik mi tedy kvůli mé tělesné schránce doporučil jiné speciální kolo. Ze skladu dovezl opravdové kolo pro chlapy a řekl mi: „Zkuste se projet.“
No nic, chytnu řídítka, šup noha nahoru, nohy přesně dopadly na šlapadla a jedeme, no nezapomněl jsem to. Po ujetí pár metrů se mi zajiskřilo v mých očích, a já si řekl, že to super kolo je jak ušité pro mě. A ta cena, prodejce začal: „Toto kolo si nechal postavit člověk stejné výšky a hmotnosti, proto vám tak vyhovuje. Koupil si ho a bohužel přišel o práci a potřeboval finance a tak kolo muselo jít do světa a nešlo nikde do bazaru nebo na Sbazar, ale šlo tam, kde se prvně prodalo. Takže super kolo 3 měsíce staré, ujeto cca 100km a o 8 tis levnější než cena před 3 měsíci.“ Nezbývalo nic jiného než rozbít pokladničku a kolo tedy dostalo nového majitele a to mě :-). Trochu seřídit a do týdne se vezlo domů, ale né v kufru auta, ale po své ose.
Kolo je ideální sportovní prostředek pro kardio. Takže se mé tělo rozhýbává a zhruba k dnešnímu dni mám ujeto za 4 měsíce asi 1500 km. Chytil mě jeden defekt a kolo už bylo jednou na seřízení a jednou na garančce. Ale kolo mě nedostane do kondice, kterou jsem měl na škole.
Zkusíme se tedy zaměřit i na běh. Jednoho krásného dne jsem se oblékl do rádoby sportovního a zkusím jít běhat kousek za barák, po lehkém protažení jsem se do toho pustil a asi po několika desítkách metrů jsem necítil nohy, pot z čela mi kapal do očí a dál stékal dolů po tváři. „No nic, pro začátek to stačí,“ otočil jsem se a zkusil se typickým indiánským během dostat k domovu. Po příchodu domů jsem se koukl do zrcadla, a uvědomil jsem si, že jsem byl kousek od prvního infarktu. „No nic, buď to půjde, nebo to nepůjde, ale lepší něco dělat než nedělat.“
Podruhé, po třetí už to bylo lepší a lepší, a následovala návštěva sportovního obchodu, nějaké funkční triko, sportovní běžecké kalhoty, jedny ¾, další obyčejné a jedny zateplené, nějaká mikina, bunda a kompresní podkolenky také nechyběly v košíku. Jakmile jsem dojel z obchodu, tak směr byl jasný, no neběhá to samo, ale běhá se lépe. Tak po týdnu se objevily první bolesti a následovalo přečtení několika článků na internetu, ze kterých bylo jasné, že bez kvalitní obuvi se nedá pořádně běhat a neublížit si. Následovala další návštěva obchodu a koupě kvalitní běžecké obuvi.
O těchto nákupech se žena pochlubila sousedce a ta mě vytáhla ven (chodí běhat delší dobu), super zjištění ve dvou se to lépe táhne, ale pořád můj běh je místy proložený chůzí, ale uběhnutá vzdálenost se pořád zvyšuje a zvyšuje, sice to není nic moc extra, ale pokroky jdou vidět. A když vezmeme na trénink i své děti, které jedou vedle nás na svých kolech, tak je to super.
Po nějaké době na dalších dceřiných atletických závodech mi říká žena: „Hele dívej, Černé plíce, na ně ses před časem díval, že?“ Jelikož jsem byl kuřák a to silný, tak SK Černé plíce byly jasná volba. No nic po příjezdu domů se zase kouknu na webovky, na členy a podmínky členství a na přihlášku. Pár minut mi trvá vyplnit přihlášku a šup odesláno.
Mimo jiné podmínky členství spočívají v tom, že každý člen musí zaplatit členství – pohoda, absolvovat dva závody – jasně pohoda, a napsat jeden článek – jasně pohoda a pak další formality.
Jelikož jsem ještě nebyl na žádných závodech, první mě teprve čekají, tak vůbec nevím do čeho jdu, ale určitě vím, že ze mě nevyroste ultra maratonec, co běhá velké vzdálenosti nebo asfaltové maratony. Optimální trasa pro mě bude max. 10 km běh, a když se to okoření nějakou překážkou, tak budu ještě radši. Určitě se postupem času nebudu bát i delší vzdálenosti s více překážkami, no sranda musí být.
Abych to vše shrnul, během půl roku jsem přestal kouřit, koupil si nové kolo, vybavení na běh, přihlásil se do SK Černé plíce. Cítím se daleko lépe než před půl rokem a to jak fyzicky tak psychicky. Po poslání přihlášky jsem přidal a váha šla také dolů a zatím je o 11 kg níž, ale i těch jedenáct kilogramů se na figuře dá poznat. Nikdo mě do toho nenutí, prostě chci. A nejlepší je na tom to, že mě to baví, každý den si buď doma zacvičím, nebo vytáhnou kolo, popřípadě si jdu zaběhat. Nejlepší je, jak jsem zjistil, tak z kola se hned jít proběhnout, sice mám krátkou trasu, ale tu zvládnu v kuse (chtělo by to přidat) s převýšením cca 40 metrů, takže žádná rovinka. Se záblesky v očích sleduji termíny překážkových závodů. Nějakou dobu se určitě nebudu ucházet na závodech o přední příčky, ale o to ať si to užiji a dokončím každý závod a donesu domů účastnickou medaili na krku, aby děti měly doma vzor pořád na očích.
Závěrem chci říct, že raději se budu válet v bahně za Černé plíce a mít černé plíce z ostravského vzduchu než jen doma lelkovat a kouřit 20cigaret denně.
#88 Petr