Přeskok dvoumetrové bariéry, roztažení hadic, tažení figuríny, bouchání kladivem, běh do schodů nebo do kopce, to vše v zásahové hasičské výstroji, která má více než 20 kilo. Pár minut, do kterých musíte vložit všechno a musíte jet na 100 %. Že nevíte, o co se jedná? Za těmito disciplínami a i mnoha dalšími stojí závod, s označením TFA – Toughest Firefighter Alive. Jde o kombinaci silově-vytrvalostního závodu, kdy prověříte nejen svoji fyzičku, ale také svoji zručnost a schopnost zacházet s hasičskou technikou. Tento druh je určen především pro profesionální a dobrovolné hasiče. Některé závody jsou však otevřeny i široké veřejnosti.
Já osobně jsem se již zúčastnil několika takovýchto závodů. Se svými téměř devadesáti kilogramy živé váhy jsou mi závody delší než 20 km zapovězeny. Soustřeďuji se tedy na závody kratšího charakteru. Závod TFA zřídka trvá déle než 5 minut a překonáte při něm nanejvýš několik stovek metrů. Pěkně se však při něm zapotíte a zapojíte všechny svaly na těle. Mým posledním závodem byl nedávno TFA v Guntramovicích. Guntramovice jsou malá vesnička, nacházející se v blízkosti Budišova nad Budišovkou. Závod se konal pod sjezdovkou, všem účastníkům tedy bylo jasné, že součástí závodu bude výběh sjezdovky. Závodu jsem se zúčastnil již v loňském roce, věděl jsem tedy, do čeho jdu.
Před samotným startem je u závodníka provedena kontrola výstroje. Musí mít zásahové boty, které jsou pěkně těžké, a běh v nich není moc příjemný. Následuje hasičský zásahový oděv, v kterém se člověk pěkně zapotí. Na hlavu si musíte narazit helmu, která také není úplně nejlehčí. Pro znesnadnění úkolů si na ruce nasadíte zásahové rukavice, a aby toho nebylo málo, tak na záda si ještě dáte dýchací přístroj. Tedy takovou tu pěkně těžkou bombu, něco podobného, co používají potápěči.
Disciplíny na každém závodě jsou jiné a určuje je pořadatel. Na závodech v Guntramovicích se začínalo roztažením 20 metrových hadic, na každém rameni máte tedy jednu. Hned za hadicemi byla dvoumetrová bariéra, která musela být přelezena. Způsoby jsou různé a každý má trochu jinou techniku. Na zdolání této překážky máte 3 pokusy, po těchto pokusech se musíte vrátit na start pro žebřík, který můžete použít. Nejeden závodník tento žebřík využil. Následovalo 60 úderů pětikilovým kladivem v ocelové konstrukci, která má asi 1,5 metrů. Bouchalo se nahoru a dolů, celkem tedy 30 úderů na spodní plochu konstrukce a 30 úderů na horní plochu. Po kladivu čekala na každého závodníka figurína, vážící 85 kg, kterou musel přenést na vzdálenost asi 15 metrů. Někdo by si mohl říct, že 85 kilogramů není příliš, a že 15 metrů je kousek. Tato váha naložená na ose v posilovně a v podobě mrtvé váhy je však velice rozdílná a s figurínou se ne příliš dobře manipuluje. Další disciplínou bylo smotání hadic a vložení do boxu. Poté už na závodníka čekal výběh sjezdovky. Aby to však nebylo tak jednoduché, tak v polovině sjezdovky byla ještě jedna disciplína a to přenesení dvou kanystrů naplněných vodou o hmotnosti 2 x 20 kg na vzdálenost asi 30 metrů po vrstevnici sjezdovky. Po tomto odpočinku mohl závodník doběhnout nahoru na sjezdovku, zmáčknou červené tlačítko pro zastavení časomíry a svalit se za zem. Následovalo převalování v křečích, halekání bolestí a hlasité oddychování. Po pár minutách, kdy závodník přišel k sobě, se mohl odkutálet dolů po sjezdovce a sledovat zápolení svých soupeřů.
Při těchto závodech člověk závodí s časomírou a tedy především se sebou samotným. Musí překonat bolest a pálení nohou, zatnou a makat. Já osobně jsem se umístil přesně v polovině startovního pole. Jel jsem však na plný plyn a víc jsem ze sebe prostě nedostal. Jsem tedy se svým výsledkem spokojen a myslím, že jako hasič amatér jsem se mezi profíky umístil docela dobře.
#79 Jakub