Odjakživa jsem humánně založená, a když můžu, tak pomůžu. Vlastně takové situace mnohdy i vyhledávám, protože ráda dobrovolničím. Ne náhodou mám vystudovanou Sociální práci ( Tudíž Joy run, je závod přesně pro mě. Kdo o tomto závodu neslyšel, je to asistovaný běžecký závod s handicapovanými dětmi a mladými lidmi, jehož hlavním cílem je integrace této skupiny mezi své zdravé vrstevníky a odbourání zbytečných bariér a přehnaných obav z kontaktu s nimi. Jednalo se o druhý ročník, nicméně vloni jsem se o závody kvůli rostoucímu tvorečkovi v mém břiše příliš nezajímala, ale letos jsem si ho nechtěla nechat ujít.
23.4. jsme s bratrem, rodiči, mým přítelem a dcerkou vyrazili z Ostravy směr Opava, kde v městských sadech závod probíhal. Zaregistrovali jsme se, dostali krásné zelené funkční triko a startovací číslo 75. Pak už zbývalo jen nakojit naši nejmladší fanynku, protáhnout svaly a jít se seznámit se členy našeho týmu. V týmu jsem běžela s bratrem, dvěma sympatickými slečnami, jedním chlapcem a handicapovanou Natálkou, která byla na závod umístěna do speciálního vozíku, který jsme celou trasu vezli (tedy spíš hoši, kteří se toho gentlemansky ujali.. nebo spíš nechtěli, ať jim holky kazí tempo ().
Trasa byla dlouhá 5,2 km a skládala se ze čtyř kol. Hned v prvním kole se od nás jedna slečna oddělila, později i ta druhá. Já jsem se s kluky a Natálkou snažila držet tempo, což bylo docela náročné, dokonce myslím, že kvůli mně i trošku zpomalili, ale i tak jsem si pořádně mákla. I když se nejednalo o závod, kde se hraje o nejlepší čas, přesto se člověk nechal lapit soutěživostí a každý předběhnutý tým nám udělal radost. Ani nevím, kolikátí v pořadí jsme doběhli, tak trošku doufáme ve čtvrté místo, což by bylo z dvaceti týmů krásné umístění, ale kdoví. Náš čas byl něco okolo 29 – ti minut. Každopádně, byl to krásný zážitek. Naše handicapovaná slečna s námi sice moc nekomunikovala, ale bylo milé vidět nadšení handicapovaných dětí, které své týmy hecovaly, aby běželi rychleji a radost v jejich očích, když s týmem doběhli do cíle, kde dostali medaili a pohár.
Pokud si chcete užít opravdu netradiční závod s lidmi, se kterými se běžně nedostanete do kontaktu, a zároveň udělat dobrou věc… určitě tento závod doporučuji. Celá akce má dobročinný charakter a částka, která se ze startovného vybere, jde na nákup speciálního sportovního vozíčku, který je následně předán neziskové organizaci, která pomáhá handicapovaným dětem. Takže co říkáte, potkáme se tam za rok? 🙂
#57 Zuzana
