Výzvu přijímám!!!
Těmito slovy začínal mail, který jsem psal v prosinci organizátorům Heroes Race. Co jsem vůbec přijal? Přijal jsem výzvu, že nepoběžím jen okruh 13 km dlouhý a 40+ překážek, ale že si k tomu ještě přidám druhý okruh 7 km dlouhý a 30+ překážek. Dohromady 20 km a 70+ překážek…. Ta představa mě zabíjela, ale nezbylo mi nic jiného, než trénovat, protože jsem věděl, že to bude sranda.
Sobota 25.6.2016 – Heroes Race v Hradci nad Moravicí
7:42 – vystupuji z auta u hotelu Belaria
7:45 – po zjištění, že ještě nedorazil nikdo z Černých plic jdu na registraci
7:48 – dostávám tašku se startovními čísly, čipem, trikem, hroznovým cukrem a poukázkou na týdenní cvičení pro ženy (tohle mě zaujalo nejvíce)
7:51 – vidím kamaráda, co také přijal výzvu, tak jdu za ním a vzpomínáme, jaké to bylo, když jsme tento závod běželi loni, kdy jsme se také poprvé seznámili s SK Černé Plíce
8:02 – stále vzpomínáme
8:05 – někde jsem zahlédl triko Černé plíce, tak jdu za ním
8:07 – vidím další členy, přidávám se k nim
8:39 – Černé plíce se fotí na startu a vzhledem k našemu počtu, všichni přicházeli blíž, protože si mysleli, že se bude startovat
8:45 – je čas začít se protahovat
8:58 – první vlna se shromažďuje na startu
8:59 – jsem tak nervózní, že by se má nervozita mohla krájet
9:00 – výstřel a hromadně vybíháme proti první překážce – rytířům
9:01 – už nejsem nervózní, protože jsem začátek zvládl
9:02 – po sprše z hasičských hadic jsme se všichni zběsile vrhli pod nekonečně dlouhý ostnatý drát, poté elektrická sprcha, přelézt lanovou stěnu, tatrovka, šikmá stěna ve vodě, brodění v Moravici, pneumatikami upravené hasičské kladiny, přeskočit stěny, vyběhnout všemi milovanou vlnu, nošení klády po kamenech, tahání pneumatiky z vody, spoooooousta schodů, hod oštěpem, 10 přítahů, střelba z luku, ručkování, nošení pytle s pískem, brodění močůvkou, převracení pneumatiky, zase nošení klády ale do kopce, brodění rybníkem, 206 metrů dlouhý tunel, chození na chůdách, vytahování medaile z kontejneru plného vody, šplh, prolezení rourou lehce potopenou ve vodě, potopit se pod pneumatiky, 4x do vody a z vody a nakonec cílová rovinka
Mým cílem bylo doběhnout v co nejlepším čase a nenechat se nikým předběhnout. Vzhledem k mému špatnému kolenu jsem už cca na druhém kilometru věděl, že lepší čas než loni to nebude, tak aspoň se nenechat nikým předběhnout. Taky se mi to dařilo, jediný kdo mě předběhl byl Danek, se kterým jsem zhruba půl trasy běžel a pak mě předběhl borec ze SRTG Kolín, ale protože minul při střelbě z luku, tak jsem mu zase utekl. Do cíle mi zbývalo asi už jen ¾ kilometru, říkal jsem si, že když mě nikdo nepředběhl, že nebudu mít až tak hrozný čas. Sotva jsem si to dořekl, spadl jsem k zemi. Křeč v pravé noze mě porazila. Borec ze SRTG Kolín se mě při předbíhání ptal, jestli chci pomoct, ale poslal jsem ho dál. Nakonec mi pomohl jiný borec, co s námi vybíhal a doběhl mezi prvními. Asi se byl jen tak projít. Za těch 5 minut, co jsem se snažil zbavit se pitomé křeči mě stihlo předběhnout přes 10 lidí, dokonce i kamarád, který měl loni o 12 minut horší čas než já a tímto se mé dva cíle rozplynuly, tak jsem si dal nový cíl. CÍL DOBĚHNOUT!!!!! Na překážce chůze na chůdách jsem si nevzpomněl, jak se na nich chodí, tak jsem si dal prvních 30 angličáků. Další překážka, potopit se na jeden nádech pro medaili do kontejneru plného vody. Zase jsem nezvládnul a dalších 30 angličáků. Šplh na laně mi problém nedělal, další problém byl, když jsem vylezl z roury položené v potoku. Dostal jsem křeč do třísla a podplavat pneumatiky s křečí bych nezvládl, tak jsem si zase počkal, ale hodně mi pomohlo skandování od diváků. Podplaval jsem pneumatiky, vylezl z potoka a už jen poslední 4 bazénky. Vlezu do prvního, chci vylézt, ale zase křeč. Danek mi přispěchal na pomoc, kterou už jen z principu odmítám, přece si nenechám pomoct, když už jsem téměř v cíli. Zbylé 3 bazénky jsem už nějak překonal a cílová rovinka.
Výsledný čas 01:55:12 jsem z něj zklamán, ale musím se jít protáhnout, protože za hodinu a půl startujeme na 7km trať.
12:15 -poslední výstřel, odstartovali jsme
V poslední vlně běželi ti, co přijali výzvu a nečekaně byla možnost vidět spoustu členů z Černých plic na startu, protože NIKDO není natolik šílený, aby běžel obě trasy.
7 km trasa z části kopírovala trasu hlavního závodu, v čem se to lišilo hned na začátku bylo v množství vody, co na nás hasiči pustili… proud z hadice přímo na mě ve chvíli kdy jsem byl chycený v ostnatém drátu měl za následek mé doškrábané ruce a nohy. Únava všech závodníků šla poznat, třeba borec přede mnou už nezvládl na hasičské kladině přelézt pneumatiku, tak si dal 30 angličáků ještě na začátku, vyběhnout vlnu udělalo menší problém i mi, ale zvládl jsem to na poprvé. Poté, co se trasy už oddělily, tak první překážka byla plazení pod ostnatým drátem a následně prolézt rourou. Při plazení jsem dostal zase křeč. Už naštěstí nebyla tak silná a byla to poslední křeč, kterou jsem dostal. Na další překážce jsme měli přelézt větev ve výšce cca 2,2 metru, takže pomoc od ostatních byla potřeba. Chlapík přede mnou pomoc asi nepotřeboval a ležel na zemi s vyhozeným ramenem. Hod oštěpem jsem nezvládl, posledních 30 angličáku v tento den a hurá pokračovat. Nošení pytle bylo těžší než na hlavní trase, ale zvládl jsem to. Na cestě k cíli bylo hodně srázů, takže jestli si někdo myslí, že jsem si to zkracoval, tak to není pravda, jen jsem to nestihl dobrzdit. Chození na chůdách jsem už dal, protože mi Danek připomenul, jak že se to na nich vlastně chodí. Lovení medaile z kontejneru mě překvapilo, protože to vypadalo jako bazének. V jednom kontejneru bylo asi 10 lidí a jelikož se mi nechtělo čekat, tak jsem se mezi ně přidal a vylovil medaili dříve než oni. Poslední překážky, v cíli jsem dostal druhou medaili za čas 01:26:05.
#53 Pavel