Za zničujícího vedra 25. června v 10:00 startoval druhý ročník Veřovického lesoběhu. Celý den pro mě začal budíčkem v šest hodin a už takhle ráno bylo patrné, že se předpověď počasí pro dnešní den nemýlí a slíbených 35 stupňů ve stínu celý zážitek z běhu umocní.
Na závod jsem se i přesto těšil, dosud jsem vždy běhal ve městě a na zpevněných cestách, a po mém prvním zážitku na Jarním Kubánkově, který jsem letos běžel, jsem terénnímu běhu s radostí propadl. A tak jsem uvítal příležitost zaběhnout si lesoběh a rozhodně jsem si nechtěl nechat den pokazit ne úplně příznivým počasím.
V 8:10 jsem měl domluvený odvoz na závod dalším členem Černých plic, což byla zároveň první osoba, kterou jsem po svém vstupu do klubu poznal osobně, Martin. Cesta tam nám chvilku trvala a ve Veřovicích jsme se i ztratili, ale nakonec jsme správné místo našli a přijeli jsme včas. Martin běžel trasu 20 kilometrů a start měl v 10:00 a já běžel trasu kratší, dlouhou 10 kilometrů se startem v 10:15.
Už v době startu bylo úmorné vedro. Nejdříve jste stihli malou rozcvičku a rozběhání. Potom, co odstartovali bežci na 20 km, jsem se teprve začal rozcvičovat pořádně, a v 10:15 mě čekal start. Na začátek pěkně zlehka, abych to nepřepálil, i když to snad ani nešlo, protože nejprve nás čekal výběh na Velký Javorník. První 4 km absolvuji tedy pěkně vyprahlé stoupání k rozhledně na Velkém Javorníku. Po 15 minutách v tomto krásném letním počasí už i sundávám zcela propocené tričko a pokračuji odhodlaně dál. Držím se skupinky 4 dalších běžců. Zhruba za 40 minut se s velkou úlevou a radostí dostávám na vrchol. Malé mrknutí na rozhlednu a hned zase dál po trati pěkně dolů. Všude na stezce leží plno kamenů, jehličí a větví, takže hezky s opatrností. Po chvilce přichází další stoupání a já už umírám žízní. Naštěstí druhé stoupání je krátké a už nás na 10 km čeká jen samé klesání. Dobíhám k sedmému kilometru, kde pořadatelé připravili občerstvovací stanici a zároveň odbočku dál na trasu 20 km. Vypiji na ex tři kelímky vody a pokračuji po své trase stáčející se k cíli. Teď už zbývají jen asi 2 km.
Klesání je čím dál tím větší a náročnější a už to cítím na nohách. Naštěstí aspoň na chvíli vede stezka zdánlivě chladnějším lesem. Vybíhám ze stínu lesa na pole a dostávám pořádnou facku od rozpáleného sluníčka. Zákeřně ještě na tomto místě číhá i připravený fotograf. Ještě pár zatáček nahoru a vidím cíl. Běžím z posledních sil a do cíle štastně dobíhám v čase 1:26.
Jak jen to šlo, polil jsem se vodou, a odešel jsem si rovnou lehnout do vytouženého stínu k ostatním ležícím mrtvolám. Pak už jsem jen čekal na Martina. Ten asi za hodinku doběhl 20 km v čase 2:30. S výsledkem jsem pro teď spokojený. Já ve své kategorii 8. místo a Martin pěkné 4. místo. Škoda jen, že zabloudil. Jinak by byl určitě na bedně. Na závěr po předání medailí pro nás měli pořadatelé přichystanou tombolu a nějaké to občerstvení. Celkově byl Lesoběh povedený, jen snad občerstvovací stanice by se vzhledem k počasí hodila ještě jedna. S Martinem jsme se shodli, že to pro nás oba byl zatím nejnáročnější absolvovaný závod.
#68 Zdeněk