Závod se konal dne 19.6.2016 a zhruba týden před tímto termínem jsme se o závodě dozvěděli. Okamžitě jsme na něj chtěli jít. Přecijen to byl první ročník tohoto závodu, tak proč ne, že? 🙂
Už při příchodu na závod jsem byl plný emocí, protože ihned v prvních vlnách si jeden ze závodníků ublížil na mé oblíbené překážce, což je Monkey bar. Řekl jsem si, že na to nebudu myslet. Šel jsem si pro startovní číslo, ještě na pár chvil postát na slunci, vyhřát se a pokecat s lidmi z teamu.
Start
Zhruba v 9:50 jsme se postavili na start a jelikož Černých plic bylo na tomto závodě asi 14, tak jsme měli startovní vlnu sami pro sebe 🙂 V této chvíli jsem si říkal: „Tak a je to tady, teď už se z toho nevyvlíkneš, už to prostě musíš doběhnout v tom nejlepším čase, který zvládneš“
Po pár minutách hodně intenzivní rozcvičky, kdy už jsem si říkal, že jsem na pokraji svých sil, a podle výrazu ostatních jsem nebyl jediný, přišel očekávaný start. Postavili jsme se do fronty a organizátoři si zapsali naše čísla, aby věděli, kdy přesně jsme vyběhli. V tu chvíli to začalo. Odpočet a vyběhnutí ze startu.
První překážky
Jako první překážkou bylo přeběhnutí ležících pneumatik. To jsme zvladli hravě a přistoupili k druhé překážce, mé oblíbené a zároveň obávané – Monkey bar, kterou jsem pro jistotu přeručkoval, řekl bych tryskovou rychlostí. 😀
Po pár překážkách přišel běh v bahně, kde jsem běžel jako barbínka, hlavně abych se nezašpinil. Samozřejmě zde byla i obava, abych nepřišel o boty v blátě, jak se občas na takových překážkách stává.
Poté přišel delší běh na rozpáleném slunci. Dostali jsme se k podlézání překážky a dalšímu běhu, který nás zhruba po 100 metrech nasměroval zpět. Všichni jsme si plácali rukou, protože jsme probíhali kolem sebe a navzájem jsme se všichni povzbuzovali, což nám dodávalo síly do dalších kilometrů běhu, který mně osobně už dával dost zabrat. Zhruba v polovině tohoto běhu jsem se zastavil, abych se vydýchal. Naštěstí jsem měl v zádech Štěpána, který mi pomohl běžet dál a neskutečně mě nahecoval k tomu, abych ještě chvíli vydržel běžet.
Všechno je to v hlavě!
Při běhu mi hlavou probíhaly různé otázky. „Kdy už konečně bude konec? Zvládnu udělat všechny překážky, aniž bych musel dělat pro mě tak nenáviděné angličáky?“
Jakmile jsem ale vyběhl za horizont, jedna z mých otázek byla rázem zodpovězena, a to otázka, jestli budu dělat angličáky. Bohužel budu, protože si pro nás organizátoři vymysleli zákeřnou překážku. Udělat 20 angličáků!
Po doběhnutí k této překážce jsem ihned za dvěma pomocníky uviděl úžasnou věc, a to stůl plný vody a ionťáků. Nejprve mě ale čekalo těch 20 angličáků, kterým jsem se nemohl vyhnout. Naštěstí za podpory a hecování, jak od členů týmu, tak od pomocníků jsem tuto překážku zvládnul a dostalo se mi vytoužené odměny – napít se vody, která byla v té chvíli tou nejlepší vodou, kterou jsem kdy v životě pil.
Hecování za všechny prachy
Chvíli jsem spočnul a přišla další překážka, na které byl pomocník neuvěřitelný hecař. Byl opravdu skvělý a hecoval nás od samotného nástupu na tuto překážku až do konce. Náplní překážky bylo nošení pytlů, které byly tak plné, že se nedaly ani chytit a vážily asi 1000 kilo.
Následoval další krátký běh, abychom se dostali k překážce, kdy jsme museli převalit pneumatiky z jedné strany na druhou. Danovi jsem slíbil, že zvednu tu nejtěžší. Bylo na výběr ze dvou velikostí. Musel jsem si samozřejmě vzít pneumatiku pro chlapy, ale zvolil jsem cestu menšího odporu a převalil tu lehčí z nich.
Novinka! Střílení ze vzduchovky…
Jako „ostřílený cowboy“ jsem si nabil zbraň a šel na věc. Zamířil jsem a při výdechu vystřelil. Plný očekávání jsem se podíval, jestli jsem trefil terč, no a samozřejmě jsem ho netrefil :D, takže jsem musel udělat trestné kolečko pod ostnatým drátem při sekýrování od policistů, kteří u překážky hlídali. Samozřejmě vše z legrace v rámci atmosféry. Něco ve smyslu: „Dělej, jsi pomalý“ a klasická věta typu: „Už to máš jen kousek do cíle“. 🙂
Konečně bahno!!!
Přišla na řadu překážka, kdy jsme museli přelézt přes auto a další projít skrz. To byla jen předehra před skluzavkou do vody plné bláta, kdy jsem se konečně mohl s blátem blíže seznámit :D. Následovalo plížení se pod ostnatým drátem za doprovodu organizátorů s hadicemi, kterými nás kropili proudem vody. Dále bylo osvěžující podplavání ve stejně bahnité vodě, na které se vždy teším. Přišel finálový přeskok přes oheň a proběhnutí cílové čáry za povzbuzování členů Černých plic, kteří doběhli přede mnou.
Trochu nešťastný závěr
Po doběhnutí závodu jsme se dozvědeli, že si jeden náš týmový kolega hned na druhé překážce (zrádné Monkey bars) zlomil nohu. Nešikovně spadl a už to bylo. Než jsme doběhli, byl už v nemocnici a zřejmě si nějakou dobu nezaběhá. Jak se říká, sportem k trvalé invaliditě. Doufám, že se noha brzy a dobře zahojí a opět ho potkáme na startovní čáře :-).
Těším na další akce a závody s týmem Černých plic. Díky Vám za vše 🙂
#11 Ondřej