Na tento závod jsem se přihlásila snad až někdy před prázdninami na doporučení Zu, která ho absolvovala už na jaře s tím, že si ho zaběhneme společně na podzim. Závod byl za hubičku a při představě naditého batůžku plného drobností jsem si řekla proč ne :-D. Přidala jsem si ho teda do své „termínovky“ s ostatními závody, zaplatila a email s registrací pomalu upadl do zapomnění mezi ostatní emaily. Pár dní před samotným závodem, cca tak 2 dny, mi přišla zpráva od Zu, jestli budu tak hodná a vyzvednu ji startovní balíček, jelikož se nemůže v sobotu zúčastnit. V tu chvíli jsem neměla absolutně ponětí o čem je řeč. Vždyť závod je přece až v neděli! (štafeta na Ostravském maratonu). Tak jsem ji trošku nechápavě napsala, jakého závodu se to mám teda účastnit, protože vůbec nevím, že bych někde v sobotu měla být. Až po mírném připomenutí mi všechno došlo. Slíbila jsem, že určitě pojedu a balíček vyzvednu.
Každopádně jsem nebyla sama, komu tento závod úplně vypadl z hlavy. Stejně jako jsem na něj zapomněla já, zapomněl i Víťa a naplánoval si už místo toho pánskou jízdu někde na Fatře. V tu chvíli jsem si ale řekla, že i když závod stál jen stovku, nenecháme ho propadnout a navíc mě docela tlačil slib vyzvednutí startovného pro Zu :-D. No nic, řekla jsem si, že sobotní „debordelizaci“ nechám na jindy a rozhodla se, že pojedu.
Tady ale nastal háček. Pojedu sama? Do Přerova? A s kým si budu po cestě celou tu dobu povídat a na závodě a potom? Ano, letos mi bylo sice 30, ale v jistých věcech jsem stále nesamostatná :-D. Pak mi zableskla v hlavě žárovka a jméno Štěpán. Kamarád, který člověka nenechá ve štychu a je pro každou blbost, hlavně zejména pokud jde o spontánní hurá akce, což tato akce zase byla, vzhledem k tomu, že jsem mu to měla v plánu oznámit den před závodem. Protože jsem byla „slaměná vdova“ od pátku, měl mě na starosti a v pátek večer jsme byli ještě domluveni, že vyrazíme do víru ostravských ulic. Byla jsem celá natěšená, až mu oznámím, že jsem mu naplánovala program na sobotní dopoledne. Při jeho příchodu mé natěšení ale opadlo….a pomalu jsem se přesvědčovala, že teda asi nikam nepojedu, protože samotné se mi nechtělo. I když Štěpán nesl smrtelnou chlapskou nemoc statečně, nechtěla jsem ho do ničeho tlačit, ale ani tentokrát nezklamal. Dali jsme divadlo, 2 litry burčáku a slíbil, že se mnou pojede, minimálně jako doprovod, pokud mu nebude úplně hej.
Závod začínal ve 12 hodin, hlásili tak 1000C. Sraz jsme měli v 10, však za hodinu a půl budeme s přehledem v Přerově. Nakonec jsme vyjížděli až kolem půl 11 a ještě nás čekalo tankování. Jako nekoneční optimisti jsme si pořád říkali, že času máme tak akorát, abychom dojeli, přeregistrovali Štěpána a vyzvedli ostatní startovné. V tu chvíli jsem zjistila, že boty, na které jsem celou dobu myslela, abych je nezapomněla, zůstaly doma. Závod se začal prodražovat, protože už nebylo času nazbyt, rozhodla jsem se, že koupím nějaké „křusky“ po cestě. Když jsme dojížděli do Přerova, bylo 11,45 a já byla pořád bez bot. Naštěstí bylo kousek od místa startu Sportisimo, kde jsem si shodou okolností chtěla už několikrát koupit jedny boty, ale bylo pár dní před výplatou a ačkoliv byly v akci, nechtěly se mi utrácet poslední peníze, ale samozřejmě to dopadlo tak, že jsem je po chvilce měla na nohou a už jsme pádili na start.
Štěpán byl čím dál více zelenější a tak jsme se domluvili, že vezme startovné a počká mě v cíli. Když jsem už už opravdu za 5 minut 12 dobíhala k registracím, najednou se za mnou rozběhl i Štěpán a že do toho jde taky. Jupiiii, řekla jsem si zároveň s tím, že to bude mít kdyžtak místo paralenu, protože v tom horku se určitě zapotí dostatečně.
Start byl naštěstí až 12,05, takže jsme to akorát všechno stihli a přes ty tropy a chaos od začátku do konce, si závod parádně užili :-D. A druhý den se společně zase postavili na start štafety ostravského maratonu.
Tímto moc děkuju Štěpánovi za to, že mě v tom nenechal samotnou a hlavně klobouček dolů, jaký je to bojovník a kamarád :-).
A ponaučení pro příště? Skleróza nebolí, ale člověk se nachodí a hlavně ochudí o pár kaček navíc :-D.
#15 Petra
Muffinka