po_zavode

Vltava run 2018

Když jsem se rozhodl napsat článek o účasti týmu Černých plic na štafetovém závodu Vltava run 2018, měl jsem k tomu dva základní důvody. Za prvé jsem se chtěl podělit o dojmy z tohoto úžasného závodu. Za druhé – opakovaná účast týmu Černých plic jistě stojí za vyprávění.

Minulý ročník byl pro nás první, nový a vypadalo to, že neopakovatelný zážitek. Zásluhu na tom měli organizátoři závodu, členové týmu a především náš loňský kapitán Marek Smrha.

Když jsme loni v Praze doběhli do cíle, nedokázali jsme v té chvíli říci, jestli poběžíme i v roce 2018. Vyjádření byla různá. Po většině jsme se shodli, že to byl parádní závod. Květen 2018 však pro nás byl příliš daleko.

Přesto, když přišla na podzim nabídka od Marka Smrhy, že znovu zaregistruje tým Černých plic, bylo jasné, že do toho půjdeme znovu. Bohužel už bez Marka. Ten se rozhodl v roce 2018 zkusit všechny půlmaratony a maratony v rámci Runczech (držíme palce).

Nebudu Vám popisovat, jak se rodil nový tým. Nebylo to lehké. Ale v lednu 2018 jsme už měli jasno. Nakonec, po malých změnách těsně před závodem Vltava run, se v týmu Černých plic zúčastnilo těchto 12 závodnic a závodníků:

Klér Seberová, Elzbieta Stacherska, Petra Seidlerová, Martin Sobek, Pavel Rubick Rubeš,

Vojta Janoš, Petr Reček, Radim Grepl, Radek Nitka, Vašek Smékal, Janusz Kubik

No a moje maličkost v roli kapitána.

Vypadalo to, že výhodou v závodě bude především naše zkušenost z loňska. Díky tomu jsme vyrazili s časovým předstihem. V pátek večer kolem deváté již všichni v penzionu. Pokud si myslíte, že jsme přijeli, ubytovali se a zalehli do postele, musím vás zklamat. Bylo přece potřeba se ještě psychicky i organizačně připravit na zítřejší závod. No a navíc, dvěma členům týmu se v posledním půlroce (jednomu dokonce těsně chvíli před závodem) narodili kluci jako buci. A to nemohlo zůstat bez odezvy. Spolu s tím přišlo nové poučení pro příští ročník. Pokud byste se chtěli zase připravovat na start posezením v jednom z místních penzionů, případně byste měli co slavit, raději se vyhněte nápoji jménem „krvesaj“ :o)

Druhý den ráno na startu jsme zjistili, že to nejdůležitější jsme nezkontrolovali. Komentátor ještě před startem našeho prvního závodníka v 09:15 řekl, že nemáme nic zapomenout a že nejdůležitější je štafetový kolík (reflexní páska na ruku). Právě tato páska zůstala v autě kapitána. Tak rychle jsem snad ještě neběžel. Zpoždění nakonec bylo něco kolem 5 minut, ale Martin je na prvním úseku dokázal stáhnout.

Bylo by složité Vám popisovat jednotlivé úseky, které jsme běželi. Vězte však, že to nebyly úseky jednoduché. Už při jejich plánování (mohli jsme si dopředu stanovit pořadí běžců po jednotlivých družstvech) se ukázalo, že vlastně všichni máme kratší a delší úseky (nejkratší 9, nejdelší 15 km), všichni máme úseky, které jsou relativně rovné a které jsou hodně kopcovité. Většina z nás však běžela místy, které jsme před tím neměli možnost poznat. A je jedno, jestli běžíte krajinou kolem Lipna, dobíháte do Rožmberku s majestátním hradem nad tokem Vltavy nebo běžíte noční krajinou někdy kolem půlnoci. Byla to nádherná panoramata.

Jedno však bylo jasné od začátku. A to, že se sešla úžasná parta lidí. To se potvrdilo i v průběhu závodu. Všichni v týmu jsme spolupracovali, podporovali se a vzájemně se hecovali.

Stejně jako loni jsme byli rádi, když jsme „urvali“ dvě hodinky spánku v tělocvičně v Týně nad Vltavou. Když konečně usnete, přijde se uložit ke spánku další parta závodníků a chtě nechtě vás vzbudí. Spánek jsme pak doháněli při pauzách mezi jednotlivými etapami, kde se dalo. Někdo v autě, ti šťastnější i u Lipna či u řeky. Někteří se díky počasí odvážili v řece či přehradě namočit.

Určitě by bylo zajímavé napsat tu více o zážitcích každého z nás v průběhu závodu. Myslím, že by to vydalo při nejmenším na několik hustě popsaných stránek. A měl by to udělat každý sám za sebe. Tento zážitek je „týmově“ nepřenositelný.

Tak snad na závěr, před konečnými výsledky a naším umístěním v závodu, pár fotografií, které alespoň trochu z té báječné atmosféry a výborného sportovního výkonu něco ukáží.

Nejdříve Vám představíme jednotlivá družstva na cestě do Zadova:

Družstvo č. 1:

dr1

Družstvo č. 2:

dr2

Družstvo č. 3 – je záhadou proč nám kluci nechtěli ukázat Petru :o)

dr3

Znovu jsme si potvrdili, jak důležitá je příprava před samotným závodem:

priprava

Fotografie před startem:

pred_startem

A něco fotografií ze samotné trasy závodu:

trasa1

 

trasa2

 

trasa3

trasa4

trasa5

tym

Nakonec trochu statistik.

Skončili jsme 199. z celkem 274 týmů v čase 33 hodin 12 minut. Loni 225. z celkem 295 týmů v čase 33 hodin 51 minut. Takže jsme svůj čas oproti loňska zlepšili o 39 minut. A to určitě není špatné.

po_zavode

Nechceme však usnout na vavřínech.  V případě, že půjdeme s týmem Černých plic do závodu i na potřetí, jsme připraveni se popasovat i s těmi nejlepšími týmy a dále se zlepšit.

Za sebe si však stále myslím, že to nejdůležitější na závodě Vltava run je poskládat stejně výborný tým jako letos, nebo loni a především si závod maximálně užít.