OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Travný trek

Zdravím členy SK Černé plíce a naše fanoušky. Vedení je nekompromisní, i když jsem vstoupil do klubu skoro ke konci roku, musím napsat článek. Vybral jsem si tedy můj poslední závod pro rok 2016 a to Travný Trek.

Nejprve bych se chtěl představit všem čtenářům a hlavně zbylým členům, kteří mě ještě neznají. Jmenuji se Marek a dříve jsem byl nejlínější blogger o běhání v této republice. Jelikož radši běhám, než píšu, blog šel stranou (dal bych tady na něj odkaz, ale byl jsem líny i zaplatit doménu s hostingem) a zapojil jsem se do projektu Mattoni Freerun a v současnosti jsem koučem pro Mattoni Freerun Bělský les. Do klubu jsem vstoupil proto, že jsem mnoho lidí z klubu poznal už docela dávno a vždy se ke mně chovali pěkně a získal jsem si tam kamarády. Někdy mě tedy na závodech uvidíte v barvách Černých plic, někdy Freerunu.

Nejsem žádný horský běžec, čím větší rovinka, tím lépe. Na hory jezdit trénovat časově nestíhám. Jsem tedy čistě silniční běžec, který ale třikrát za rok dostane takový ten hloupý nápad, že si půjde zaběhat do hor. Po 19km závodě Běhej lesy na Bílé a Jesenickém půlmaratonu jsem se rozhodl, že zkusím Travný Trek a trasu 21 km, která se měla běžet letos poprvé. Osud však zasáhl. Jelikož můj řidič se zranil, byl jsem nucený vzít své auto a jelikož mě občas popadne i nějaká zodpovědná myšlenka, rozhodl jsem se, že se přeregistruji na trasu 12,5 km, protože jsem si říkal, že po 21 km bych možná nebyl schopný řídit. Nejlepší rozhodnutí vůbec! Nedovedu si představit, že bych ten kopec běžel znovu.

Přiznám se, na Travném jsem nikdy v životě nebyl a už vím proč! Nahoře není žádná hospoda. Takže jsem si myslel, že je to nějaký malý bezvýznamný kopeček. No, později jsem zjistil, že je to skoro vysoké jako Lysá. A co hůř! Ono to bylo těžší než Lysá. První kilometr byl víceméně po rovince a trošku do kopce, ale začal jsem pomaličku a zvládl jsem ho za rovných 6 minut. Poté už to bylo horší a horší. Kilometr za 7:36, 8:48, 12:51, 11:17 a 14:21 – ano na šestém kilometru jsem toho měl už plné zuby. Kopec byl prudký a jelikož jsem tam nikdy nebyl, nevěděl jsem, kdy ta zrůdnost skončí. Měl jsem sto chutí se na to vykašlat nebo aspoň se zastavit, nicméně v úzké sněhové cestičce jsme šli ve vláčku, nechtěl jsem tedy zpomalovat ty za mnou, navíc mě trošku utěšovalo, že i ostatní jdou tak pomalu jako já. Na sedmém kilometru přišlo to, na co jsem se velmi těšit! Teď už to bude z kopečka.

Už jsem psal, že nejsem žádný horský běžec, neumím běžet do hor, ale neumím je taky rychle sbíhat. Obdivuji ty, co letí dolů střemhlav a nemají strach. To já si to sbíhám svým tempem, abych se nezabil. Nicméně časy 5:59, 6:15, 5:30, 6:18 na kilometr ukazují, že jsem si to vyklusal. Zhruba dva kilometry před cílem jsem trošku poprvé zalitoval, že jsem si nevzal hůlky ani nesmeky. Protože to trochu klouzalo. Ale poradil jsem si s tím. Poslední dvanáctý kilometr byl vlastně už po rovince do cíle a ten jsem zaběhl už klidným tempem za 4:53, no jo, rovinky to je moje. Do cíle jsem doběhl v čase 1:43:32 na 42. místě z 230 běžců, ve své věkové kategorii 27. místo ze 74 běžců. S tímhle se dokážu smířit.

I další Černé plíce běželi Travný trek. Nejlépe si jako vždy vedl Lukáš Marek, který skončil druhý v absolutním pořadí a samozřejmě i ve své kategorii. Do cíle se dostal v čase 1:13! Bohužel to byl jeho poslední závod za plíce, tak mi nezbývá nic jiného, než trošku potrénovat, abych ho příští rok nahradil. Míša Stachová skončila ve své kategorii osmá v čase 1:55 a Tomáš Giža v čase 2:07 ve své kategorii na 22. místě.

#89 Marek