vitezove-stafeta

Ostravský maraton štafeta

Vzal jsem si za úkol napsat článek o naší štafetě na Ostravském maratonu, a když už se blíží konec roku, tak ten zážitek zkusím krátce sepsat.

Závod se konal 11. 9. 2016 se základnou v trojhalí Nová Karolina. V září často bývá příjemné počasí na běh, ale letos se celý maraton točil okolo nesnesitelného vedra. Oficiální web udával 34 °C kolem jedné odpoledne. My, členové štafety, jsme nesmírně rádi, že běžíme „jen“  5km úsek. Spíše bychom se ale viděli někde na koupáku nebo u pivka schovaní ve stínu.

Start závodu je v 12:50, sraz máme cca 1 hod před závodem, abychom si předali startovní čísla, určili pořadí běhu a hlavně se hromadně vyfotili. Dle svých předpokládaných časů na 5 km, jsme se rozdělili do 3 štafet po 8 běžcích. Já jsem spadal do naší favorizované štafety „A“, která dle papírových předpokladů měla mít nejlepší čas, a také jsme doufali v dobré umístění nejlépe na bedně!

Za 10 minut jedna jsme téměř všichni byli srovnaní u startu/cíle závodu a napjatě jsme očekávali výstřel ze startovní pistole. V jakém pořadí jsme běželi, to už Vám přesně nenapíšu , ale aspoň udám jména  závodníků naší „A“ štafety , byli to : Filip, Lukáš, Honza, Peťa, Kuba, Pavel, Martin a já, Vašek. Start závodu doprovázely bujaré ovace, ve kterých jednoznačně převládalo heslo Černé plíce. Ano, náš klub byl divácky i co do počtu závodníků v absolutní převaze oproti jiným týmům.

Čas před startem jednotlivých úseků jsme vyplnili občerstvováním, rozcvičkou, pokecem a hlavně měřením množství tělesného tuku a vody v těle ve stánku přímo v Trojhalí, tím jsme se asi pobavili nejvíce. Ten, kdo už měl svůj úkol splněn, si šel dát něco na zub a poté fandit při každé předávce našich štafet.

Po prvním úseku jsme předávali na 4.místě, dokonce „C“ štafeta byla třetí – tuším, že Dan to tam napálil a parádně rozjel svůj tým. Postupně jsme se dostávali čím dál výše a v druhé půlce závodu jsme vedli snad již o několik minut. Vedro bylo neúprosné, každý doběhnuvší závodník se dobelhal k občerstvení a obřímu chladícímu větráku rozprašujícímu chladnou vodu nedaleko od cíle. V předposledním úseku, kdy jsme mysleli, že máme vítězství v kapse, nasadila štafeta SMS asi Holušu nebo někoho podobného a ten náš náskok neuvěřitelně stáhl na pár desítek vteřin. Najednou jsme se začali obávat o vytoužené první místo a všichni naši členové se začali nervózně shromaždovat v cíli, kdo vběhne do cílové rovinky první.

Ano ano, v dálce vidíme černý dres s rýsujícími se plícemi na hrudi, už jen udržet finiš a můžeme slavit vítězství. Povedlo se. V cíli si všichni plácáme po ramenou za super odvedenou práci. Také naše další dvě štafety se umístily výborně, na 10 a 11 místě. Euforie střídá trochu trapný rozhovor s duem komentátorů a nekonečné čekání na vyhlašování umístění. Po snad hodině a půl čekání se snažíme vměstnat celkem 24 běžců na mikro podium a ještě menší stupně vítězů, dostáváme pár drobných cen, medaili a trofej.

Myslím, že můžeme být hrdí na parádní umístění všech našich týmů v uznávané top 11, z celkového počtu 35 štafet a hlavně na fajn strávený čas s tak prima lidmi.

Závěrem bych chtěl poděkovat všem členům, že můžu být součástí týmu Černých plic a popřát vše nej do nového roku a ať to běhá!

#64 Venca