Night Run Ostrava

Ráno. Z čeho je mi tak zle a z čeho mě tak bolí hlava…? Probouzím se a snažím se vzpomenout si na včerejšek. Muffka slaví třicátiny. Party. Vodka a redbull, prázdná sklenice, vodka a redbull, vodka a redbull, vodka a redbull, prázdná láhev, vodka a redbull, vodka a redbull… Sedím na lavičce u grilu a popíjím jedna křídla za druhými, pak střih… a… budím se ráno a snažím se vzpomenout si na včerejšek…

Sakra, dneska je přeci ten Night run… No co už, stejně nemám naběháno, takže na velký výsledek by to nebylo ani tak, ale přece jen, hendikep kocoviny jsem si přidávat nemusel. Odpolední šlofík se bohužel také nekonal a tak před osmou stojím v davu před pódiem a cvičím rozcvičku podle Johana a Kuby z Mělníka. Únava a kocovina se mnou ale dělají opravdové divy a tak mě i při banálním poskakování berou křeče do lýtek. Paráda, když se daří, tak se daří. To bude hodně zajímavá desítka!

Ve startovním špalíru jsem docela vpředu a se startovním výstřelem se vydávám s celým tím obrovským balíkem do pohybu. V prvních pár stech metrech je celkem husto a tak tempo není bůhvíjaké. To mi samozřejmě vyhovuje. Ale vím, že za chvilku se dostaneme do parku a tam už se bude i běhat a závodit. A taky že jo, moje šnečí protikřečové tempo způsobuje, že se přede mne rychle dostávají davy. Po necelém kilometru se ohlížím a vzpomínám, jak roztleskávač před závodem hecoval, že je nás na startu skoro 700. Když se teď ohlédnu, vidím za sebou tak 20 čelovek. Je evidentní, že pokud si někdo nezlomí nohu, budu asi poslední. Nohy vůbec nejdou a nikdo si se mnou nechce ani povídat, takže úvodní 2 kilometry s tempem kolem sedmi minut se vlečou jako věčnost a přemýšlím, jestli to celé má vůbec smysl.

U kruháče na konci parku, kde je obrátka, si říkám, že takto to nepůjde a pomalu zkouším zrychlovat. A světe div se, ono to i jde. Žádné sprinty, hezky pomaličku, hlavně to nepřepálit. V lýtkách to pořád lehce brnká a křečovat fakt nechci. Postupně ale začínám jednoho po druhém předbíhat ty staříky a korpulentní dámy, které mi na startu ukázaly záda. Hahaha! Já vám všem ještě ukážu! Jsem borec! Raději nepřemýšlím nad tím, že lidi mé běžecké úrovně jsou o mnoho set metrů a možná i kilometry přede mnou, já jsem tu teď široko daleko nejrychlejší! Co na tom, že i tak mám tempo na kilometr o dost pomalejší, než jsem normálně schopný. Předbíhat lidi mě hodně baví a vlastně i motivuje. Cíl se z „nějak to přežít“ mění na „hlavně nedostat od vítězů celé kolo.“ Přece si nebudu dávat malé cíle!

Cestou mi dodávají síly i kamarádi z Colliery a Černých plic, kteří hecují kolem trati, takže se běží zase o něco snesitelněji. Daří se mi stále zrychlovat a ve druhém kole jsem schopný běžet už i celkem normální časy pod pět a půl minuty na kilometr, tak si říkám, že to nakonec nebude snad až taková ostuda. Svaly se zahřály a křečí se tak už moc nebojím. Nakonec se rozhoduju, že zkusím zabojovat a zaběhnout desítku alespoň pod hodinu, což se mi nakonec těšně nedaří. Je to vlastně docela zvláštní způsob masochismu a zároveň taky protikocovinové terapie.

Najednou jsem zpátky na masarykáči, diváci šílí, finišuji cílovou rovinkou, probíhám cílem a říkám si, že to vlastně bylo fajn a že mě mrzí, že to už skončilo. Škoda, že se neběželo ještě o jedno kolo víc, dobíhalo se mi docela dobře. Nakonec je z toho 439. místo. To mě mrzí, protože startovní číslo jsem měl 438, mohla z toho být pěkná shoda. I když pocitově to byl asi nejhorší závod, co jsem kdy běžel a trať sama o sobě mě nijak nanadchla, atmosféra byla super a to je pro mě hlavní pozitivum této akce. A navíc jsem si odnesl jedno velké ponaučení – poslouchej maminku! Kolikrát mi jen říkala, abych nepil. A po zkušenosti z night runu bych ji ještě doplnil – nepij před závodem s Honzou Kolkopem! 😀

#16 Rubick

Výsledky zde: http://www.night-run.cz/vysledky/2016/s-night-run-10km/z-ostrava