gladiator_iva_martin

Night Gladiator Race

V loňském roce jsem absolvovala mnoho různých překážkových závodů: Spartan race, Mad race, Heroes race, Steel run, Predator race atd..Gladiator race mi ale mi stále chyběl, proto když přišla nabídka zaběhnout si Night Gladiator Race za Černé Plíce, neváhala jsem ani vteřinu a o dvě startovné jsem se ihned hlásila, pro mě i Martina.

Čtyři dny před závodem přišly horečky a nachlazení, bála jsem se o svou účast, naštěstí dva dny před závodem už zůstalo jen nachlazení, což mi nemohlo zabránit absolvovat vysněný závod. Sbalili jsme stan, karimatky, spacáky, něco málo na oblečení a vyrazili s kamarády, kteří měli stejnou cestu. Při příjezdu do Milovic jsem zjistila nedostatek v podceněné obuvi – příště bez gumáků nejedu :D. Vydali jsme se na obhlídku areálu a zjistili jsme, že bláto a voda nás budou provázet na každém kroku. Pak jsme postavili stan, oblékli trička Černých Plice  a šli se dívat na první startující, co nejblíže k ohni – byla fakt zima! Start se kvůli nedostatečné tmě odložil z 20:45 na 21:00 a startovalo se co 15vtěřin.

Píp, píp, pííííp a START!!!! Zvednout bečku piva, překonat dvě nafukovací matrace, oheň a samá voda. Voda a bláto mě už pak provázely celý závod. Boty obalené blátem, nohy ztěžklé hlavně ledovou vodou a po prvních metrech jsem cítili i horší kondici kvůli nemoci. Ale kouzelná atmosféra nočních závodů s čelovkama mě hnala kupředu. Skvělou překážkou byl běh v zákopu a asi nejlepší byla dřevěná bouda, ve které jsme pomocí sítí lezli do podzemí a odtama chodbami vybíhali ven, všude samozřejmě jen tma, občas nějaký reflexní pásek. Při nošení pytlů do kopce se za mnou ozval Martin, který vybíhal asi 30minut po mě a to jsme byli asi v 2/3! No, ale to jsem čekala. 20 agličáků jsem si dala u multiringu a přesouvání pomocí kolíků. Jinak se všude pomáhalo jako na jiných závodech. Pro mě byla pomoc potřeba hlavně na šikmé stěně, která klouzala  na závěrečné vlně. Zvládla jsem to, i když ne s nejlepším výsledkem, ale mám zážitek, medaili a dobrý pocit.

„Odměnou“ mi byla ledová sprcha a teplý spacák ve stanu, kde jsem celou noc prokašlala. Další den, už jsme strávili pouze jako pozorovatelé MČR v OCR a po doběhu našeho řidiče jsme vyrazili zpět domů do Ostravy.

#31 Iva

night_gladiator

Jeden den před zahájením 1. MČR překážkových běhů se konal noční závod Gladiator Race v Milovicích dlouhý 3 km. S Ivčou jsme dostali možnost odběhnout si tento závod za Černé plíce.

Jako obvykle jsem nic neřešil a vše posouval na poslední chvíli. Jsou to přece jen 3 km. “Máš čelovku? Máš spacák? Máš pojištění? Já za Tebe nebudu vše zařizovat,” slýchával jsem už týden před závodem. Den před odjezdem jsem to začal brát vážně a odjel domů pro stan, abychom měli kde přespat. Doma jsem našel kameru, funkční hodinky ke kameře, napájecí kabel na hodinky, termo kalhoty, termo triko. No a když jsem se vrátil za Ivou, tak stan byla věc pro kterou jsem byl vyslán, ale jedinou, kterou jsem nedovezl.

Na závod jsme jeli společně s Jirkou Zemanem, jeho ženou Gabčou a synem. Samotná cesta byla bez zádrhele dokud jsme nedojeli až do Milovic. Tady jsme bloudili, ale místní Milovičáci byli schovívaví a radili. Třeba nějaká paní s dcerou: „Já netuším.“ Otočila se na dceru. „Co myslíš kudy?“ Nebo pak postarší bráchové: „to musíte táááámhle v prááávo“ a ukazoval v léééévo.  No naštěstí jsme dojeli.

Při obcházení startu a jeho pár překážek jsem málem zezelenal. Voda. Studená voda…. Studená voda a bahno kam jsem se podíval. Šel jsem to zapít Iontovým nápojem značky Rebel. Krásná pěna a chmelová chuť. Po očku jsem sledoval vodní příkopy a tak jak do teď čas neutíkal, teď přímo sprintoval.

Jirka startoval až na MČR, ale Gabča a Iva už byly na trati. Já jsem stál v koridoru pro start a co chvíli postupoval k výběhu. Můžete!!!! A já vyběhl. 30 kilový sud zvednou na prsa, přeskočit dva nízké válce naplněné vzduchem, přeskočit ohnivou barieru a šup do ledové vody. Toto vše hned po prvních snad 100 metrech. Jen jsem se vyškrábal na břeh a hned na druhé straně šup zpět do vody. Vážně netuším, proč to pořád dělám, byla mi zima a vůbec se mi nechtělo. Prd jsem viděl, protože čelovka svítila velmi slabě a tak jsem viděl jen krok před sebe. Terén byl nepředvídatelný. Různé kopečky, podlézání tanku, nošení kamene, podplavávání bariery. Prostě paráda!

Závod jsem si skvěle užil. Bylo to konečně něco jiného. Něco nového a já z toho měl dobrý pocit. Neočekával jsem ani dobrý výsledek, ale v cíli jsem se mile překvapil, když jsem zjistil že jsem 14. Protože jsem byl zmrzlý jak hovno, a ještě víc se mi zima vryla do kostí, když jsem čekal na Ivču než doběhne, tak jsem se rozhodl, že do žádné ledové sprchy nejdu a raději vyperu spacák. A že jsem čuně, však bahno je zdravé ne? ????

#95 Martin

stan_gladiator