zdroj:Lukáš Budínský sportovni-fotografie.cz

Nejsem závodní typ

Pod heslem „nemusím být všude“ mě většina závodů nechává chladným. Sem tam se přece jen ale objeví nějaký závod zvláštní. A tak jsem objevil třídenní běžecké závody ve Vysokých Tatrách nazvané „Tatry Running Tour“. Tato akce se konala 16.- 18. června, s centrem na Štrbském Plese. Tour se skládá z pátečního nočního běhu městečkem a bezprostředním okolí, včetně oběhnutí stejnojmenného plesa. Celkem má trať 4,7 km. Pokračuje se v sobotu závodem na 34 resp. 12 km. Moje počáteční „přece nepojedu do Tater kvůli dvanácti kilometrům“, předurčili délku běhu na tento den: 34km, převýšení 2 400m. Celou Tour završilo necelých osm kilometrů v neděli s decentním výběhem do jedné třetiny jakési hutné sjezdovky.

Jak se ukázalo, tato akce připadla na nejstudenější víkend v červnu, a to pár dnů před letním Slunovratem. Do pátku vedro, od následujícího pondělí vedro a mezi tím cca 5°C.

Páteční úvodní běh byl na rozehřátí. Naštěstí před startem konečně přestalo pršet. Trať měla minimální převýšení, asfalt a šotolinu. Pro romantické duše tady byly krásné výhledy na osvětlené hotely zrcadlící se na hladině plesa. Škoda, že bylo zataženo, červánky zacházejícího slunce by byly určitě třešinkou na pomyslném dortu tohoto večera.

Tatry Run Tour 2017 NR3

Sobota mě vzbudila opět deštěm a větrem, tedy oprava- nepřetržitým deštěm. „Rozbíjím“ svůj stan na železniční stanici na Štrbském Plese. A nejsem sám. Ani se nedivím. Šatna si venku vesele plápolala a tyčky zatížené jakýmsi betonem s největší námahou odolávaly větru. Ve vestibulu nádraží slyším od domorodců další krásnou zprávu: „Na vrcholcích v noci sněžilo.“ Miluju sníh… Obzvlášť v létě.

Start. Ale co se děje? Nohy jako z olova, mám problém se hnout z místa. No to mi ještě scházelo, kolem trati plno diváků a já se ploužím jako lemra. Ale co mi zbývá, asi na třetím kiláku se rozbíhám, konečně. Trasa vedla ze Štrbského, přes Popradské pleso, sedlo pod Ostrvou, Velický most, Sliezský dom, a zpátky. Asi nejtěžší úsek je výstup na sedlo pod Ostrvou od Popradského plesa.

Po závodě se dovídáme, že na magistrále bylo 0°C, vítr 130km/h, takže pocitovka kolem -10°C. V sedle mě pobavil člen Horské služby, který měl deštník. Během chvilky přišel nárazový vítr a deštník mizel někde v údolí… Člen HS za ním… Opravdu impozantní pohled na člověka honícího paraple a mizejícího někde v oblacích… Podle nadmořské výšky, ve které jsme se zrovna pohybovali, na nás padal střídavě déšť, sníh, nebo ony zmrzlé kapičky, které nepříjemně bodají na tvářích a obzvlášť v očích. To byl potom problém se dívat pod nohy a sledovat hlavně značku, protože na kamenných polích se dalo lehce seběhnout nebo naopak vystoupat z cesty. Závod byl nakonec ukončen po dvaceti kilometrech na Sliezskem domě pro nepřízeň počasí. Sem jsem dorazil 12 minut před časovou bránou, takže v těchto klimatických podmínkách jsem byl spokojen, byť můj plán byl smělejší o osmnáct minut. Tady už padaly názory, že kdyby nám sem pořadatelé dovezli suché oblečení, zvládli bychom i cestu zpět. Ty pocity byly opravdu různé. Pocit, že ušetřím síly do dalších závodů( za týden Olomoucký půlmaraton), ale i to, že bych to zřejmě „dal“, protože náročnější část závodu jsme měli za sebou. Ale na kdyby, se nehraje a zdraví, natož život je přednější. Pak nás čekal sešup do Tatranské Polianky na vlak a tam nás přivítalo největší překvapení celého dne- vyhřátá čekárna.

Tatry Run Tour, 2017, Sliezsky dom

V neděli nás čekala trasa v okolí Štrbského plesa. Tentokrát s větším převýšením i délkou než v pátek. Kupodivu nožičky držely a docela slušně běžely. Na této trase byl chuťovkou výběh asi do jedné třetiny jedné ze sjezdovek na Solisko. Celkově velmi příjemný závod. V cílové rovince mi tento pocit trochu kazí slovenský chalan, se kterým jsme se navzájem několikrát předběhli na trase, a nyní mě předběhl. V cíli se smějeme, podáváme si ruce a blahopřejeme si k pěknému závodu.

Medaile Tatry

Stojím na nádraží v Tatranské Štrbě. Loučím se se studenými Vysokými Tatrami. V hlavě si promítám uplynulé tři dny. A jen tak si říkám, že za týden budu mít za sebou můj nejoblíbenější závod- půlmaraton v Olomouci- a určitě bude zase třicetistupňové vedro…

…A taky že bylo. Olomouc. Vedro. Čekám, jak se mi po minulém náročném víkendu poběží. V týdnu jsem si dal masáž a jen lehkých 10 km. Běží se mi skvěle. V cíli můj vůbec nejlepší čas na půlmaraton. Jsem spokojen.

Nejsem závodní typ. Závody si vybírám. Tyto dva víkendy byly z mého běžeckého života ty nejkrásnější. Už je mám zaznačeny v kalendáři pro příští rok. Pro jistotu…

#97 Jaroslav

Zdroj: sportovni-fotografie Lukáš Budínský, Nika WRC