Zuzka Lurdy

Můj rok 2016

Rok 2016 pro mě byl výjimečný v mnoha směrech. V lednu jsem přivedla na svět úžasnou malou holčičku Anežku. Asi tři týdny jsem si užívala mateřskou dovolenou naplno, ale cítila jsem, že mi něco chybí. A to něco byl pohyb, sport, běh, prostě cokoliv, co mě pořádně „vyšťaví“. Co si budeme povídat, ono to miminko dá taky pěkně zabrat, ale je to úplně něco jiného.

Zuzka s Anežkou

Cvičit jsem začala asi 3 týdny po porodu, no a už jsem se nezastavila. Zhruba někdy v té době, mi můj bratr sdělil, že se zaregistroval do sportovního klubu – Černé plíce. A že bych taky mohla, že prý se dozvím o mnoha závodech, poznám nové lidi a třeba mě to bude i více motivovat ke sportování. Přišlo mi to jako to správné nastartování mého obnoveného sportovního života. Teď, po roce s úsměvem vzpomínám na to, jak se mě Zu mailem ptala, zda se na to cítím a jestli ty dva povinné závody se svými mateřskými povinnostmi zvládnu. Byla to výzva a já výzvy zdolávám moc ráda. Nakonec jsem těch závodů zvládla o dvacet více. =)

Mým nejoblíbenějším sportem je bezesporu běh, ale ty „začátky“ byly náročné a časy žalostné. Jako první závod jsem chtěla absolvovat Jarní desítku, ale bohužel jsem ještě nezvládla uběhnout 10 kilometrů. Byť se tělo dostávalo do formy hodně rychle, kondice potřebovala trochu víc času. Každopádně, prvním závodem byl Night run, kde jsem tu desítku zvládla za cca 57 minut, tehdy to pro mě byl opravdu úspěch. Tímto článkem se s vámi chci podělit vlastně o to, co zřejmě všichni víte a sami jste si vyzkoušeli na vlastní kůži. A to, že všechno jde, když se chce. A když chcete moc, jde to ještě lépe.

Zuzka s bráchou

Nejlepší příklad za všechny je asi Spartan race super v Koutech nad Desnou. Rok předtím jsem sledovala startujícího bratra se slzami v očích (původně jsem měla běžet taky) a s rostoucím bříškem. Takže když se bratr zmínil, že 28. 5. 2016 jede na Spartan race znovu do Koutů, nemohla jsem si to nechat ujít. Přece si ho musím zaběhnout, když už tam budu! Byla jsem 4 měsíce a 5 dní po porodu a plazila se v bahně, vyšlapávala jsem kopec s pytlem písku na rameni, lezla pod ostnatým drátem v řece. A byl to naprosto úžasný a nezapomenutelný zážitek. Zpočátku jsem na závodech měla strach, že budu poslední. Jsem hodně soutěživá a asi bych to nesla těžce. Nikdy se mi to díkybohu nestalo, ale taky by mě nenapadlo, že třeba někdy skončím na „bedně“. Což se mi povedlo na Caramba run, kde jsem byla ve své kategorii druhá.

Zuzka Londová

Mám za sebou už i nějaká čtvrtá a pátá místa. Ani si neumíte představit, jakou radost to udělá člověku, který v březnu neuběhl najednou ani 10 kilometrů. Nakonec jsem za loňský rok uběhla 700 km včetně 22 závodů, hodiny strávila cvičením v posilovně a na kruhových tréninzích. A jsem moc šťastná, nejen proto, že mám o tři kila méně než v době před otěhotněním, ale proto, že jsem si dokázala, že po porodu člověk může dosáhnout výborné kondice. A samozřejmě ještě nekončím, spíš naopak. Čeká mě Spartan race beast, několik půlmaratonů, možná i celý maraton. Samozřejmě, že by tohle všechno nešlo, nemít úžasného přítele, který se o naši holčičku stará, když si někde dávám do těla. A nešlo by to bez bratra, který se nezastaví snad před ničím a dokáže člověka vyhecovat, a i když na nějaký závod jít nechcete, ani nevíte, jak a už se rozcvičujete před startem. A nesmím zapomenout na největší fanoušky – moje rodiče, kteří nás věrně doprovázejí, fandí, fotí, hlídají. =)

Nechtěla jsem se tímto článkem určitě chlubit, jen s vámi prožít svoji radost. Díky  klubu vím o spoustě závodů, líbí se mi, že i když se na nějaký závod vypravím sama, tak tam prakticky nikdy sama nejsem. Vždycky se v davu nějaké tričko Černých plic objeví. A nejen díky tomu jsem poznala spoustu zajímavých a milých lidí. Těší mě, že reprezentuji tento klub a líbí se mi někam patřit. Ale hlavně i díky klubu jsem se vyhecovala k lepším výkonům, což stále trvá. A levnější startovné na závody, to už je jen takový malý bonus. =)

#57 Zuzana