Radim

Hostýnská osma

                                          Hostýnská osma 2017                

“Pojď do toho a překonej Hostýnské vrchy“

Trasa

Jedná se o horský závod jednotlivců a dvoučlenných družstev v Hostýnských vrších a letos byl naplánován na 12.8.2017 (mimochodem přesně na první výročí naší svatby, které jsme tady také chtěli s mojí ženou oslavit… nicméně se nám podařilo něco mnohem lepšího a za 6 týdnů by měl na svět přijít další ultra-trailový závodník Vojtíšek Šmiřák… a ve 34.týdnu těhotenství by se tento závod šel asi dost těžko…). Celková délka závodu je 64km s převýšením cca 3 000m. Časový limit na zvládnutí závodu byl 18,5 hod. Start a cíl byl v Rajnochovicích u obecního úřadu. Cena závodu asi 450Kč online. Veškeré další informace jsou na webu www.hostynskaosma.cz.

Vzhledem k tomu, že závod startoval v 8ráno, bylo možné přespat v místě startu v tělocvičně

hNocleh

Asi do 40 kilometru jsem uvažoval, co mám do zmíněného sportovního článku napsat. Běželo se mi dobře, skoro ani nebylo znát, že moje váha v manželství (samozřejmě strašně spokojeném – pozn. manželky) dosáhla téměř 100 kilo (no jo to je ten 8.měsíc těhotenství), a že kluk inženýrský nemá na sport ani moc času. Jenže potom přišla 2 hodinová krize a článek jsem musel vymyslet až doma.

Není krize jako krize, některé jsou hned pryč, stačí si hlavě vsugerovat myšlenky na něco jiného. Když ale hlavě dáte příležitost, tak dokáže vymyslet během krátké chvilky doslova nesmysly. Však to znáte ne? Zítra maturita! Hmm to nedám! Proč jdu na ten pracovní pohovor, když mě stejně nevezmou?! Proč se snažím, když starý je jenom v hospodě?! Já ten ultramaraton přece nezvládnu, když to přece nedali lepší běžci! Docela nepříjemný je tento fiktivní kamarád v naší hlavě. Rada dne – raději si tohoto kamaráda nechte před závodem doma! Třeba moje kamarádka Šárka Zabořilová doběhla do cíle jako poslední nějak před půl třetí ráno, po 18,5hodinách na trati, klobouk dolů. A to se našli i běžci, kteří to vzdali už po 20 kilometrech na Hostýnu. Neumím si ani představit co se Šárce všechno muselo honit v hlavě..

Po dvou hodinách krize, během které mě předběhlo asi 45 běžců, jsem si vzpomněl, že mám v batůžku zázračnou růžovou tabletku proti bolesti a hned si jednu vzal. Bolest sice úplně nepřešla, ale už jsem dokázal zase běhat. Připadal jsem si jako znovuzrozený, jako na lovu lidí. Minimálně 25 lidí jsem zase dohnal a jako třešnička na dortu bylo to, že pár, se kterým jsem se během krize v duchu rozloučil, jsem 100 metrů před cílem dohnal a předběhl. Sice jsem pak prohrál závěrečný sprint s Petrem Vaňkem, ale příště ho už nenechám v našem mini souboji vyhrát. Když jsem si všiml, že začal sprintovat, hulákal jsem na něj: „Co děláš? Měl jsi na to celý závod a teď tu sprintuješ jo?!“. Bohužel psychologický boj nepomohl, a tak jsem po 65km musel zmobilizovat veškerý zbytek sil a do cíle zasprintovat.

V Cíli

Můj finální čas v cíli byl 14 hodin. Škoda, mohl jsem to zvládnout i za 12 hodin, kdyby bylo dobře. Nicméně ten výsledný čas byl celkem jedno, chtěl jsem jenom zase zažít ten pocit, když vystoupím z komfortní zóny. Nebudu tady psát, co jsem zažil den po závodě (rozuměj den po závodě, na který jsem neměl absolutně natrénováno), ale v podstatě si můžu za to všechno sám. Například po Pražské 100 jsem byl v pohodě a druhý den poté jsem celý strávil na nohách na Vánočních trzích v Drážďanech…. Ale to jsem měl natrénováno, vážil o 15kg míň a hlavně jsem ještě nebyl ani ženatý ani těhotný ????

Byl jsem taky rád, že jsem po závodě potkal Veroniku Moškořovou, protože se moc často nevidíme, a navíc to byla nostalgie. Veroniku jsem totiž naposledy potkal přesně před rokem na Lysé Hoře, na svojí svatbě. Mimochodem Veronika zvládla závod za 9 hodin.

S Veronikou na svatbě

S Veronikou před rokem na Lysé Hoře

Na závěr bych chtěl poděkovat mojí ženě Martině Šmiřákové za support a korekci článku a fyzioterapeutce Lence Komínkové, že mi dala moji Achillovu patu zase do pořádku.

Bylo to fajn po dlouhé době vyběhnout a zažít závodní atmosféru Hostýnské osmičky… Příští rok je ale v plánu hlídací taťka a závodící mamka…

#86 Radim

S Marťou