ArmyRun Vyškov

ArmyRun Vyškov

Původně jsem chtěl psát o svém úplně prvním závodě v dresu Černých plic (T-mobile Olympijský běh, pozn.red.) nakonec jsem si to ale rozmyslel a pro sepsání článku vybral trošku jinou premiéru, o týden později – můj vůbec první překážkový závod. Registraci se mi daří sehnat ve čtvrtek, dva dny před závodem, od jednoho z odpadlíků na Fejsbůku za, nutno dodat, poměrně lidových 600. Plnou palbu 1590,- na místě se mi zrovna moc dávat nechce a tak je ušetřený litr celkem nečekaným, avšak o to příjemnějším zjištěním.


Na vlně dobré nálady a přívalu endorfinů se tedy rozhoduji v ten den přidat si ve fitku ještě pár sérií navíc – břicho, záda, ramena…(taky proč ne, když závod je až v sobotu a v podstatě to celé bude „jenom o nohách“, že jo?). Cesta se nezvykle vleče a jsem rád, že se doplazím domů lehce před desátou, rovnou do postele, bez večeře. Následujících 24 hodin tedy po zásluze trávím ve stavu někde mezi hypoglykemií a svalovou horečku…V pátek večer, po projití si všemi „pěti fázemi umírání“ docházím k rozhodnutí, že už mi zas až tak moc blbě není, že to přece teď nemůžu vzdát, že té registrace by byla škoda a že vlastně těch jenom 10 kilometrů zítra nějak uběhnu.
Cestou do Vyškova se mi od kluků dostává vydatné teoretické přípravy, na kterou jsem v předchozích dnech tak nějak neměl zrovna úplně pomyšlení: „Hele, ten závod je na 10+ kilometrů, tak to radši moc nepřepal, ono to klidně může být i 25“, no jasně, logicky 25 je víc, než 10…ale to je i 100! „Vloni tam byli červi, tak se na to připrav, zavři oči a představuj si arašídy“. „A když do tebe budou střílet, nekryj si hlavu, ale rozkrok“…
Po třech hodinách čekání, lehkém rozklusání, teoretické přípravě v autě a zhruba 1/2 balení hroznového cukru jsem připravený na start. Teda pořád ještě se cítím, jakoby mě včera v noci někdo potají zmlátil železnou tyčí, ale adrenalin dělá svoje, takže jdem na to! Hned první překážka po startu je koupací a jelikož jsem viděl, co se dělo v předchozích vlnách, když do ní naběhlo asi 50 lidí najednou, stanovuji si jasný plán – být na ní první. Buď to nikoho jiného nenapadlo a nebo jsem byl tak rychlej, ale tenhle plán se daří a z vody lezu jako první. K mému mírnému překvapení se pořadí nemění ani po druhé a třetí překážce, kde předbíhám první opozdilce z předchozí vlny a hlavou mi naivně probleskne myšlenka, že bych to takhle mohl udržet až do cíle 😀
Mám za sebou první (převážně běžeckou) třetinu a na trati to pomalu houstne. Ani ne tak atmosféra, jako spíš fronty na překážkách a já si začínám uvědomovat, že těch zhruba 500-600 lidí, kteří odstartovali přede mnou (startuje se ve vlnách po 15ti minutách) možná přecijen nebude až tak zanedbatelné číslo…Nacházím si teď čas i na kochání se krajinou, jasněji vnímám motivační pokřiky vojenského personálu okolo a v duchu se chválím, jak báječný způsob trávení sobotního odpoledne jsem si to vybral. Teď to ještě nevím, ale brzy toho začnu litovat…

Přichází první delší úsek plazení a já zjišťuji, kde je má achillova pata – právě tady. Ztrácím pár pozic a taky iluzí, že bych snad mohl být z naší vlny nejrychlejší, ale překvapivě mi to až tak moc nevadí a morálka se drží stále vysoko. Dokonce až tak vysoko, že se opakovaně přistihuji, jak naprosto nezištně pomáhám úplně cizím lidem okolo.
A znovu to přelézání, plazení, šplhání a všude spousty bláta…Říkám si, že už to začíná být trochu jednotvárné, když v tom zaslechnu v dálce výstřel. Nově nabuzen blízkostí cíle přidávám do kroku, míjím červy tak, že si je nestíhám ani vychutnat a předbíhám další skupinku lidí. Okolo trati už postávají fanoušci a ženou mě kupředu, už jen posledních pár překážek. Prolezu ještě jedním kanálem a kur..(!!!) – zapadnu až po krk do bláta. Tedy ono označení bláto by v tomhle případě byl opravdu dost nemístný eufemismus – chodit se v tom nedá, plavat taky ne, smrdí to jak ukrajinskej zájezd a na hladině plave kdoví co…

Už vidím cíl, mám to skoro za sebou, už jen poslední překážka (lemovaná lidmi, co dělají angličáky). „Deset shybů nadhmatem“ na zablácené trubce od lešení – no super. Utírám si ruce do trávy a v duchu už připravuju celé své tělo na těch pětadvacet trestných, ale bez boje mě nedostanou…
Dřepím v cíli, na krku se houpe modro-stříbrná medaile a já nemůžu uvěřit, že už to mám za sebou – jedna hodina a necelých osmačtyřicet minut. V tu chvíli na to nemám ani pomyšlení, ale už v autě o pár hodin později tuším, že další na řadě bude Spartan v Litovli:))

No a pokud by vás náhodou zajímalo, co nového jsem se při své premiéře ještě naučil, tak, že:
1, Startovat v 1. a nebo 10. vlně opravdu JE rozdíl.
2, Vzít si volné tričko ze savého materiálu není dobrý nápad, obzvlášť když první překážkou je plavání.
3, Pokud po první překážce odhodíte vodou nasáklé tričko, může se stát, že po prvním plazení po břiše toho budete litovat.
4, Obout si na závod staré Speedcrossy je dobrý nápad.
5, Obout si na závod staré Speedcrossy, které vloni na dovolené v Alpách pozbyly poslední zbytky vzorku, není dobrý nápad.
9, Žádná fronta na překážce není dost dlouhá na to, aby stálo za to dělat dobrovolně angličáky (NE, žádná!!!).
8, Šplhat po laně na které před vámi sahalo několik stovek párů zablácených rukou se velmi podobá šplhu po gumové hadici…namazané vyjetým olejem.
10, Pokud vám personál na trati řekne, že jste „asi v půlce“, nejspíš budete asi v půlce…a to i když jste bytostně přesvědčeni, že už musíte být nejméně ve třech čtvrtinách.
6, Pomáhat něžnému pohlaví na překážkách je opravdu dobrý pocit.
7, Pomáhat chlapům na překážkách, které zvládnu sám bez pomoci, je ještě lepší pocit.
11, Plavání je v závodě za odměnu, né za trest (obzvášť, pokud jste se před tím 3 kilometry plazili/brodili v blátě).
12, Pokud se závodnikovi plazícímu před vámi svléknou kraťasy o ostnatý drát a začne rozkrokem nabírat kilogramy bláta, není na místě se mu smát…no, ale pomoct mu stejně nemůžete, tak co zbývá jiného.
13, Bez ohledu na to, jak pevně jste si mysleli, že jste zavázali šňůrku od kraťasů, bláto se za ně dostane…a dostane se i za to, co máte pod nimi.
14, Někdy ani sebesilnější proud vody z hasičské hadice nedokáže smýt to zaschlé bláto, které máte všude po tělě.
15, Smažení červi jsou prostě mňamka.

P.S. Střelba do lidí se tentokrát nekonala a závod měl přesně 11 kilometrů / 50 překážek.
P.P.S. Ty poslední angličáky jsem dělat nemusel;)

#72 Jan

trasamedaile