army_run_praha

Army Run Praha

Army Run  Captain prezentovaný jako Army Run Praha –Vítkov

Army run v Praze se konal 30. 9. 2017, přijíždíme do Prahy s celou rodinkou o den dříve, ubytováváme se u mé sestry na Žižkově, s lepší předpovědí než byla na Urban Race . V sobotu se probouzíme do krásného slunečného dne, do festivalky jedeme opět šalinou, chvilku to hledáme… žádná značka jen víme, že festivalka se nachází na starém tréninkovém hřišti. Následujeme lidi, kteří jdou jedním směrem a vypadají, že jsou stejní blázni jako.

Přicházíme z vrchu po schodech, kde se nám rozprostírá část Prahy a celé festival aréna, kde jsou na kraji nejvíce obtížné překážky, start a cíl, uprostřed pódium a okolo stánky- jak na regeneraci, tak na prodej svých produktů. Jelikož Army run veřejně podporuje Armáda české republiky, tak tady má své zastoupení se „zlatými“ frčkami. Dole u schodů vlevo převlékací stan a vpravo kontejnerové sprchy, tak to čumím – teplá vody asi poteče! No paráda!

Stojím frontu na výdej startovních čísel a “slečna drsňák”, na co si to hraje, na mě řve číslo, řeknu jí ho a ona už mi s úsměvem dává velkou obálku, kde nacházím vše potřebné – žádná občanka, žádný revers, jen číslo z tabule, které je opodál. Sotva se otočím, tak jen do ucha slyším DALŠÍÍÍ..! Převlíkačka, menší rozcvička pusinky dětem, manželce a jdu se řadit do koridoru.

Namyšlený airsofťák bez armádních frček hecuje dav, pak zapálí dýmovnici a zase slyším 3….2…..1 start. Pneumatiky a malé zdi přelézám na naprostým přehledem a sešup dolů po prudkém svahu, někteří volí klouzání, jiní se úplně zastavují, jelikož vím co a jak, tak to pouštím a jen brzdím o stromy, které lemují trať. Nejsem žádný extra běžec, tak mě spoustu lidí předbíhá, ale co „ jdeme si to přece užít“ trať je lemovaná výstražnou páskou, jen kousek od vracející se tratě, po malém běhu se dostávám na palouček, stojí tam dost vysoká zeď a tak spousta lidí čeká a diskutují „ hele ale to je ale vysokí, jak to jako máme přelézt“, „hele pojď obejdeme to, to já nevylezu, tady stejně není dobrovolník co hlídá“ no trošku se předběhnu a nastavím dvě ruce u sebe, ať pochopí, co asi mají dělat, tak šup jedna holčina, šup druhá holčina, třetí … no už dost končím s vámi! Menší rozběh, skočím přitáhnu se, noha přes hranu, převalit mé velké tělo, hlavně se nepouštět a šup dolů.

Trať vede takovým hustým křovím, jen opáskovali trať, pod námi slyším, jak je nějaká hlavnější cesta, kde jezdí auto za autem. Po cca 2,5 km vybíhám u nějaké budovy, spousta lidí angličákuje, čumím na ně, někteří jdou jen do vzporu a zase nahoru, jiní si to užívají hezky, pěkně prsa až na zem, ať je špinavý hrudník, ptám se co tady – Úkol je jasný, sníst červíka, tak si vyberu a šup do pusy, no taková spálenější brambůrka, hned to zapijím jonťákem a vodou, naštěstí pro některé to bylo hned u občerstvovačky. Ne jak na Steel Runu ve Vendryni, kde byla až po seběhu dolů.

No teď už zpátky směr festivalka, běh tím samým houštím, ale jen o pár metrů vedle, potkávám bezdomovce – běží se přímo vedle jejich obydlí, po čase výběh na palouček, sem tam nějaká překážka a zase zpátky do houštiny plné odpadků, co naši spoluobčané bez domova najdou. Překážka, která mě zaujala bylo natáhnuté tlusté lano mezi dvěmi dřevěnými konstrukcemi, kde byla neskutečná řada, okoukávám jak ostatní a zdá se, že pohoda. Položit se na lano, jedna noha vyvažuje druhou, která je na laně a posouváme se pěkně rukama dopředu. Pěkně, to jsem ještě nikde neměl a na samém konci, kde už jen stačilo vylézt na konstrukci, mi ujíždí noha, kterou se snažím na konstrukci vylézt, takže třicet. 5, 10,15,20,25,30 totálně zavzdušněný, už to mám za 60, předtím byla bohužel klouzavá kulatina na řetízcích – na balancování stejná jako již na dříve zmiňovaném Steel Runu ve Vendryni.

Po 50-ti metrech se dostávám ke šplhu na laně, tak co, zkusím a mám super učitele, jak udělat smyčku, jak lézt. A teď jdu na to já, šup smyčka, šup smyčka, šup smyčka a už jsem nahoře no paráda! Jenže smyčka se mi rozvázala a já kloužu po laně dolů, odnesly to dva úplně spálené polštářky na prostředníčkách, takže trošku fuck, chybami se člověk učí, aneb „rány se zahojí, ale vzpomínky zůstanou“.  Celý šťastný, že jsem dal lano, zase vbíhám do křoví mezi spoluobčany bez domova.  Za nedlouho vbíháme do mírného lesa, kde je docela řada a zase spoustu lidí angličákuje, no co to asi bude, holčina přede mnou mi ukazuje – mírně nahoru tam ke slunci 3 plechové terče, tak jak to sluníčko svítí, no tam nahoru, zaostřuji a už je vidím, tuto informaci předávám dál, jdu na to – oštěp opírám o malý stolík a nastává chvíle pravdy a pal cink a terč zasažen, poprvé jsem střílel proti slunci, ale dalo se to.

Zase mírný běh a vbíhám na takovou prašnou zpevněnou plochu kde si beru masku na paintball a dobrovolník mi ukazuje kudy, koukám, že tam stojí 2 lidi co mají v ruce paintballovou pistol, no čekám až budeme dva a jdeme na to. Au, Au odhazuji masku a koukám, které hovado mi chtělo zasáhnout mou mužskou chloubu, koukám a dvě nasrané baby míří na chlapy a chtějí je strefit do slabin, koukám kam mě zasáhly – tak cca 15 cm a byl by to přímý zásah, druhá mě trefila do žeber.

A jde se plazit pod ostnatý drát, žádné bláto jen zpevněná plocha, plná ostrých kamínků, kde sakra mám ty rukavice a loketní návleky, jo vlastně doma, no tam je jim dobře 🙂 přeplazení vpřed, zase nadrženci v maskáčích „co tam děláš“ „makej“ „nebudu tady celý den“ „dělej“ proplazím se úsměv na kamenné gzichty a vzhůru na posledních pár překážek, přelézt velkou konstrukci z trubek pohoda a dostávám se na okraj festivalky, tam je netradiční „monkey bar“- dva kruhy, tyčka, a zase kruhy a úchyty a konec, no jelikož v tomhle vůbec nevynikám a je tam řada ,tak na 20 minut – jdu si raději na 30.

Po odskákání a plazení pod vaky s vodou se dostávám do první vodní překážky, kde se poprvé za celý závod namočím – pěkné osvěžení. Ještě jeden kopeček, jáma s vodou, celkem tam nakonec byly čtyři vodní překážky, cca 15 metrů po poslední vodě se dostávám na poslední překážku a to hrazdu, borec přede mnou mi říká “pomůžeš mi a já pomůžu tobě”, no tak pohoda, chlapi sobě. Chlapi mají 10 holky 5. Hop, Hop on 10 za sebou a já 10 za sebou a pak už jen cíl, placka na krk, nápoj, juknu na hodinky a 5km cože?

Vyhledávám ženu a pak jdu do sprchy, které samozřejmě nefungují a opět se myji vodou z hydrantu, po umytí a převlečení vyhledávám přítomnou záchrannou službu, potřebná desinfekce náplast a pá pá  Army Rune!

Když tedy shrnu Army Run Captain Praha Vítkov: sice to bylo v Praze, ale Vítkov jsem nezahlédl ani kouskem oka, čekal jsem nějaký výhled na krajinu, ale místo toho jen samé křoví a spoluobčany bez domova s jejich “majetkem”, proč? Čekal jsem závod 5+, no bylo to plus nějaké metry. Za mě velké zklamání, počítal jsem s memory testem, těžkooděnce v tunelu, vítkovské schody a krásným výhledem na Prahu, ale to se nekonalo.

Na Army run jsem četl spousty negativních ohlasů a i já se k nim přidávám. Tento závod podruhé již absolvovat asi nebudu.

#88 Petr