Albrechtický sprint triatlon

Albrechtický sprint triatlon

Albrechtický sprint triatlon 2016 (750m-22km-6km)
Už dlouhou dobu, asi 2 roky, jsem si pohrával s myšlenkou zkusit triatlon. Vím, že dva roky jsou pro někoho strašně dlouhá doba, ale pro mě zatím ne. Vždycky jsem měl strach z plavání. I když rád plavu, tak jsem si nedokázal představit, jak tu šílenou vzdálenost v plavání zvládnu bez přestávky a odpočinku. Další věcí, která mě odrazovala bylo , že nemám silničku a proto bych si ji musel od někoho půjčit anebo jet na horákovi, což mi přišlo jako další absurdita. A potom je tu běh, toho jediného jsem se nebál, je to jediná disciplína, ve které si věřím. Jak jsem se tedy rozhoupal, že se triatlonu zúčastním?

Mělo to několik příčin, první z nich byla touha dokázat, že co si člověk usmyslí, to může dokázat. Další věcí byla ta, že se jednalo o triatlon sprint, čili tratě všech tří disciplín byly o hodně kratší než klasického triatlonu. A poslední věcí, co mě přiměla se účastnit byl můj známý Petr Czilling, který se taky účastní triatlonů. Má už jich několik za sebou a tak mi dokázal říct, jak to na takovém závodě chodí, na co si mám dávat pozor a že se nemám čeho bát. Hlavně jsem nechtěl skončit poslední, v tom mě taky Petr ujišťoval, že se jedná o triatlon pro veřejnost a že tam budou stejní amatéři jako já. Tak jsme si obrazně pláci a řekli si, že se uvidíme na závodě.

Den před závodem jsem navštívil bazén kousek od mého bydliště, abych se alespoň trochu připravil. Voda v bazéně se mi zdála nehorázně studená, i když měla 23,8°C, začal jsem se bát jestli vůbec do té přehrady vlezu. Vyzkoušel jsem si zaplavat padesátimetrový bazén, zvládl jsem to za minutu, tak jsem si z toho odvodil, že když má závod 750m, tak by mi to mělo trvat přiblížně 15 minut, kdybych plaval konstantním tempem, ale věděl jsem že to určitě nezvládnu tak jsem si říkal, že takových 20 minut by mělo jit. Na kolo žádná speciální příprava neproběhla, mám letos najeto směšných cca 200 km, říkal jsem si, že to asi bude náročné, zvlášť když pojedu na horákovi.

Přijíždím na start a už vidím, jak se sportovci protahuji, projíždějí svá super silniční kola, oblékají neopreny a někteří se ještě posilňují pivem. „Asi nebude tak jednoduché neskončit poslední, “ říkal jsem si. Celkem bylo přihlášených závodníků 53, z toho jsem v depu videl včetně mého kolo pouze 3 horáky, jinak všichni ostatní měli silničky. Což mě trochu děsilo, protože jsem věděl, že 22km na silničce nebo na horákovi dokáže udělat velký časový rozdíl. „No nic,“  řekl jsem si, „když už tu jsem tak to zkusím, dám do toho maximum a uvidím jak to nakonec skončí.“
Začínalo se plaváním, pomalu jsem vlezl do přehrady a první co mě překvapilo: voda nebyla tak studená, dokázal jsem v ní stát 5 minut a nedrkotal jsem zuby, jako včera na bazéně. Plavaly se dva okruhy, které měly dát dohromady 750 m, což mi přišlo fajn, aspoň si v půlce odpočinu. Odstartovalo se, vsichni skočili do vody a začali plavat kraula, já jsem si nechal menší odstup, protože jsem nechtěl být pokopán a třeba stažen pod vodu. A nejspíše jako jediný jsem začal plavat prsa, bylo pro mě důležitější přežít pomalu plavání, než utonout rychle, kdybych plaval kraula. Už v polovině prvního okruhu jsem pociťoval, jak mi dochází síla, tak ubral jsem na rychlosti a doplaval okruh na pohodu. Na břehu všichni přebíhali, aby mohli co nejrychleji do dalšího okruhu, jen já jsem to přešel a vydýchával se. Vůbec se mi tam znovu nechtělo, ale donutil jsem se. V druhém okruhu jsem plaval zase prsa a nijak zvlášť rychle, hlavním cílem pro mě tou dobou bylo doplavat do depa. Což jsem nakonec zvládl. Plavání jsem zvládnul za 26:48 a byl jsem aktuálně na 49. místě z 53 účastníků.

Čekalo mě depo a cyklistická část, popadl jsem boty, kraťasy a dres, nasadil přilbu a vyrazil jsem na trať. Trasa byla docela dost náročná, jezdilo se tam a zpátky, do kopce z kopce. Povedlo se mi předjet jednu holčinu na silničce, ale potom mě předjeli dva další, takže jsem po cyklistické části byl na 50. místě. Tuto část jsem zvládl s maximálním nasazením za 51:57. Doufal jsem jen, že jsem si neodvařil stehna a dokážu zaběhnout ještě nějak slušně běžeckou část.
Do běžecké části jsem vstupoval s vypitým kelímkem ionťáku a čtvrtkou banánu v puse. Hned z depa se beželo přibližně 300 m do kopce, což zrovna na vysílené nohy nebylo nejlepší, ale snažil jsem se držet svoje tempo, po chvilce jsem začal dobíhat a předbíhat první závodníky, což mi dodalo dost energie, abych si tempo udržoval, po třech kilometrech byla občerstvovací stanice a otočka, kde jsem se osvěžil vodou a napil ionťáku a vyrazil zpátky do cíle.

Běžecká trať taky nebyla zrovna jednoduchá, byla taktéž z kopce do kopce, ale objevily se tam i nějaké rovinky. Před závodem jsem si říkal, že bych byl rád za 25 minut, což jsem nakonec zvládnul jen tak tak. S běžeckým časem 24:34 jsem dokázal, co je má doména.

Tento čas byl desátý nejrychlejší, a dokázal jsem se díky němu posunout na celkové 42. místo, když celkový čas byl 1:47:57. Po doběhu následovalo veliké uspokojení z toho, že jsem zase posunul své limity o něco dále. Také jsem pochopil, že je ještě hodně věcí, které zlepšovat. Byla to neuvěřitelná zkušenost, že to co si člověk umane, to časem dokáže. Určitě to nebyl můj poslední triatlon, ale první z mnoha dalších. Na tenhle, ale nikdy nezapomenu. Dal jsem si cíl pro příští rok: na stejném místě ho chci znovu zvládnout za 1:30:00. Budu muset tvrdě trénovat, hlavně plavání, a také si pořídit nějaký ten pekelný stroj na silnici.

#37 Lukáš